V tomto článku popíšu 6 oblastí, které považuji za klíčové pro zvýšení šance na uzdravení. Myslím si, že plán léčby by měl zahrnout všechny tyto oblasti najednou. Jsou to:
- podpora imunity
- užívání látek s protinádorovým působením
- užívání doplňků s protizánětlivým působením
- užívání látek, které potlačují metabolické procesy rakovin
- úprava stravy
- nalezení vnitřní rovnováhy
1. Podpora imunity
- tělo se léčí samo
Cíl: podpořit obranné mechanismy vlastního těla. Stimulovat produkci CD4+ a CD8+ lymfocytů a vylučování interleukinu 2, NK buněk a podpořit imunitní reakci typu CD4+ Th1. Podrobněji je téma rozvedeno v teoretickém článku o spontánní remisi.
Prostředky: houby Reishi a Shiitake a jiné zdroje betaglukanů jako např. ovesné otruby a hlíva ústřičná; Withania somnifera (Ašvaganda), Astragalus, melatonin, artesunate aj. Patří zde onkologická léčba imunoterapií. Detailně jsou cesty k posílení protinádorové imunity popsány v článku o protinádorové imunitě.
Lidská imunita je nejdokonalejším léčebným nástrojem a měla by být schopna si s rakovinou, za optimálních podmínek, poradit, čehož důkazem jsou tzv. spontánní remise, tj. náhlá uzdravení bez léčebného zásahu zvenku. Stimulace a oprava či znovuobnovení plné funkčnosti lidské imunity by měly být tou správnou cestou vedoucí k vyléčení. Medicína se v léčbě rakovin začala k tomuto směru přiklánět až posledních cca. 20 let, kdy se poprvé začínají objevovat léky řazené do kategorie imunoterapie. Léky v této kategorii lze poznat tak, že mají název končící na “mab” a “mib”.
Narozdíl od chemoterapeutických léků se tyto nové látky snaží ovlivnit fungování některé ze složek přirozené tělesné imunity; léčí zde v důsledku nikoliv imunoterapeutický lék, ale samotná imunita. Např. ipilimumab funguje tak, že blokuje na povrchu lymfocytů receptor zvaný CTLA-4, který mají lymfocyty v sobě zabudovaný z bezpečnostních důvodů; je jakousi záchrannou brzdou, kterou se zpomaluje rychlost a síla imunitní odpovědi; když se vypínač aktivuje, tak se začne utlumovat imunitní reakce (když tělo nazná, že “už stačilo”). Lymfocyt se začne sám krotit. Ipilimumab se snaží tento vypínač vyřadit z provozu. Rakoviny jsou totiž chytré a někdy vylučují látky, které tyto “zbržďovače” imunitní reakce stimulují. Když na ně zaútočí lymfocyt, nádorová buňka vyloučí látky, které v lymfocytu aktivují toto brzdící tlačítko a útok touto lstí utlumí a odrazí.
Přínosem je, že s vypnutou brzdou může lymfocyt dosáhnout mnohem silnější imunitní akce vůči nádorovým buňkám a že ho nádorová buňka nemůže lstí utlumit, nevýhodou a rizikem je neřízenost reakce, která se může vymknout kontrole a způsobit autoimunitní poškození tělesných orgánů (lymfocyty bez vypínače zaútočí na vlastní tělo). Zásah do přirozeného tělesného řádu je vždy dvousečnou zbraní.
2. Užívání látek s protinádorovým působením
- pomáháme tělu se vyléčit
Cíl: vypomoci imunitě užíváním látek s nejmohutnějším protinádorovým působením.
Prostředky: kurkumin, artemisinin (artesunate), odvar z gravioly, Antabus, kyselina ursolová (slupky jablek), betanin (červená řepa), apigenin (např. v heřmánku) aj. Patří zde i standardní onkologická léčba chemoterapií (s tou nevýhodou, že je neselektivní, tedy zabíjí nádorové buňky, ale poškozuje i buňky zdravé) a radioterapie.
3. Užívání doplňků s protizánětlivým působením
Cíl: pomoct tělu se zánětlivými procesy v těle způsobenými rakovinou (link).
Prostředky: kurkuma, boswellia serrata, zázvor, melatonin aj.
Nádorové bujení v těle spouští četné zánětlivé procesy. Lze si je představit jako malé ohýnky, které se v těle rozhoří. Lidská imunita se vždy snaží do míst požáru dostat a hasit. Jak nádor roste, je těchto požárů čím dál více a lidská imunita už nestíhá hasit a jednotky imunitní reakce začínají být unavené. Čím víc jsou unavené, tím méně jsou funkční. Jako všechno v přírodě se i imunita opotřebovává a unavuje. U pacientů v terminálním stádiu už pak imunitní reakce kolabuje úplně, z naprostého chronického vyčerpání. Užívání protizánětlivých prostředků jakým je např. kurkuma, je důležitým pomocným prostředkem, který zvenku pomáhá tělu v boji s rakovinou a jejími projevy.
Zánětlivé procesy ale nejsou zlé jen proto, že jejich řešením se vyčerpává imunita. Během zánětů dochází k poškození DNA, které je za normálních okolností rychle zvládnuto. Problém nastává pokud je zánět dlouhodobý a tělo nestíhá škody po zásahu imunity (hašení a požáru) opravovat. Tělo se dostává do zakleté spirály: rakovina vyvolává zánět, reakce na zánět vede k poškození DNA, čím častěji se tato situace opakuje, tím vzrůstá riziko, že tělo už nebude zvládat poškozenou DNA opravovat a při buněčném dělení bude více a více buněk již stvořeno s poškozenou DNA, což v důsledku posílí nádorové bujení a znesnadní reakci imunity (link; Kiraly, 2015, link).
Protizánětlivá terapie je tak důležitou součástí léčby, která pomáhá lidské imunitě tím, že redukuje škody, které nádorové bujení v těle páchá. Věřím tomu, že se v klinických studiích prokáže, že přidání těchto doplňků k chemoterapii by výrazně prodloužilo dobu přežití u pacientů a zvýšilo jejich šance na vyléčení.
V onkologickém výzkumu se testují léky z kategorie NSAID (nesteroidní antiflogistika). A to např. inhibitory COX-2 (Rayburn, 2009; link). Enzym COX-2 byl objeven v roce 1991 a zjistilo se, že u mnoha rakovin je nadprodukován. Jeho blokace se zdá nadějnou zvláště u rakovin prsu, plic a tlustého střeva.
Z přírodních látek jsou inhibitory COX-2 enzymu např. kurkumin, Tripterygium wilfordii, EGCG, resveratrol, quercetin, salicin z vrby bílé (Salix alba) a také carnosol (látka v šalvěji, rozmarýnu aj. link; link).
Zdroje pro inspiraci:
- Ostan, 2015 (link) Inflammaging and Cancer: A Challenge for the Mediterranean Diet.
- Crawford, 2014 (link) Anti-inflammatory/antioxidant use in long-term maintenance cancer therapy: a new therapeutic approach to disease progression and recurrence.
4. Užívání látek, které potlačují metabolické procesy rakovin
Cíl: omezit rakovinám způsoby získávání energie, narušit jejich metabolismus
Prostředky: extrakt ze zeleného čaje EGCG, kyselina hydroxycitronová, kyselina alfa lipoová, resveratrol, vitamín D3, apigenin aj.
Teoretický podklad je diskutován v článku Čím se živí rakoviny (link) a jeden z prvních pokusů o aplikaci v léčbě rakovin je metabolická terapie METABLOC. Za pozornost také stojí, že kurkumin, univerzální doplněk v léčbě rakovin, vykazuje zřejmě i působení v oblasti metabolismu rakovinových buněk a to tlakem na jejich návrat k normálnímu metabolismu více viz Takeyama, 2015 (link).
5. Úprava stravy
- nezpůsobovat tělu další zátěže
- naslouchat potřebám svého těla
- vyhnout se některým potravinám
- volit potraviny s potenciálním protirakovinovým účinkem
Cíl: upravit stravu tak, aby neobsahovala potraviny, které zatěžují tělo či podporují nádorové bujení a naopak volit potraviny, které mají protirakovinové působení buď přímo nebo nepřímo (např. protizánětlivým účinkem)
Prostředky: strava založená na ovoci (jablka, grapefruity, fíky, datle, meloun aj.) a zelenině (červená řepa, mrkev, rajčata, brokolice aj.) s omezením červeného masa, mléčných výrobků a vyloučením všech uměle modifikovaných potravin, tedy takových, která obsahují potravinová aditiva jako stabilizátory, konzervanty, tavící soli, regulátory apod. Vyloučit alkohol, potraviny s vysokým obsahem mědi, uzené potraviny a zredukovat sacharidy.
V této oblasti jsem stále začátečník, ale pokusím se alespoň o základní náhled. Jsou některé druhy rakovin, které doslova baží po mědi; je to dáno tím, že ji potřebují k tvorbě nových zásobovacích cév pro svůj růst (angiogenezi). V tomto případě je logické se domnívat, že redukování mědi v potravě by mělo přispět minimálně ke zpomalení nádorového bujení a tedy k prodloužení doby přežití pacientů. Podrobně je toto téma rozvedeno v článku o Antabusu.
Jedna další velká oblast je úloha cukru. Např. často doporučovaná tzv. Breussova dieta je v podstatě dietou založenou na nízkém příjmu sacharidů (link). Rada redukovat příjem cukrů by měla být pro úspěch léčby prospěšná. Tedy optimální by mělo být vysadit cukr navíc (= žádný cukr do kávy, žádné energy drinky, nápoje v plechovkách, zmrzliny atd.)
Klement, 2011 (link) si všímá, že lidé s cukrovkou typu 2 mají u rakovin horší prognózu. Objevuje se u nich hyperglykémie (vysoká hladina krevního cukru). Glukózu z krve využívají nádorové buňky k získávání energie pro růst. Podrobně o vztahu rakovin a cukrovky Giovannucci, 2010 (link). O vlivu hyperglykémie na rakoviny viz Duan, 2014 (link). Statin, 2007 (link) zjistil korelaci mezi hyperglykémií a rizikem výskytu některých druhů rakovin.
Opatrně je potřeba přistupovat také ke fruktóze, která může být v mnoha běžných potravinách jako levná, přídavná látka (např. glukózo-fruktózový sirup v Coca Cole) a jejímž hlavním zdrojem je ovoce. V některých potravinách najdeme přidanou látku HFCS, což je kukuřičný sirup s vysokým procentem fruktózy (může se objevit např. v kečupech). Fruktóza zvyšuje riziko výskytu u rakoviny slinivky (link a link) a tenkého střeva (Port, 2012, link) a v pokusu ve zkumavce podporuje růst nádorových buněk těchto rakovin. U těchto dvou rakovin by bylo vhodné příjem fruktózy omezit na minimum.
Ovoce s vysokým obsahem fruktózy nad 5 g/100 g jsou např. jablka, hrušky, šípky, višně, datle, fíky či hrozny. V potravinách se můžou objevit vysoké dávky v různých nápojích, kečupu, džemech apod. Bohatým zdrojem je také med a agávový sirup. Na této stránce jsou doporučeny jablka, zde lze ale místo šťávy jen odkrojit slupky a ty konzumovat samostatně, je to ta nejhodnotnější část z jablka a vyhneme se velké dávce fruktózy z fresh šťávy. Ovocné šťávy z ovoce, zvláště z takového, které obsahuje vysoký podíl glukózy, jsou u onkopacientů zcela nevhodné.
S cukrem u rakovin souvisí tzv. Warburgův efekt, který je spojen s tím, že nádorové buňky obvykle významně hromadí glukózu a to se pak dá využít na PET zobrazovací technice, kdy jsou díky tomuto efektu vidět i malé nádory (pacientovi se podá látka, která se chová jako glukóza a je označena zářičem; nádor tuto látku začne kumulovat a na snímku je pak vidět zářič). Warburgův efekt ale neplatí u všech nádorů, spíše se vyskytuje u těch, které rostou pomalu. Týká se tedy jen některých rakovin, ne všech.
Warburgův efekt se snaží vědci využít i v cílené léčbě. Testuje se např. lék s názvem STF-31, který se umí navázat na protein, který je v těle odpovědný za transport glukózy a tento protein vyřadit z provozu. K nádoru se tak glukóza, kterou potřebuje pro svůj růst, nedostane. STF-31 se testuje např. u karcinomu ledvin (Chan, 2011, link; teoretické shrnutí viz Chan, 2014, link). Podobným směrem jde i metabolická terapie METABLOC.
V alternativní medicíně je populární i návod na léčbu rakoviny sodou bikarbonou smíchanou s javorovým sirupem. Jde ale o idealistickou představu, ve které se soda nedělitelně naváže na sirup a ten si pak nádor k sobě přitáhne jako glukózu a během jejího zpracování nádorem vyleze trojský kůň – soda bikarbona a začne účinkovat přímo v nádoru. Problém je v tom, že tento mechanismus doručení “překvapení” pro nádor není nijak prokázán a neexistuje důkaz, že by javorový sirup měl zázračnou schopnost na sebe navázat sodu takovým způsobem, že např. během trávení budou stále nerozlučně spolu a že nějakým zázrakem projdou celým tělem a své objetí uvolní až u nádoru. Pro tuto romantickou představu nejsou žádné podklady. To stejné platí pro sodu bikarbonu pokud je přijata ústy. Neexistuje žádný důvod proč by měla z úst putovat přesně do míst kde je nádor. Na webu je tématu věnován samostatný článek.
Jediná reálná aplikace tzv. Simonciniho terapie, která má nějaké výzkumem podložené jádro, je aplikace sody bikarbony injekcí přímo do místa nádoru, což je možné jen pokud je nádor tímto způsobem dostupný. Zde by pak soda bikarbona mohla zvýšit pH v oblasti kolem nádoru a usnadnit tak přístup složkám imunity a chemoterapeutickým lékům či zvýšit účinnost radioterapie. Nízké pH kolem nádorů totiž snižuje účinnost onkologické léčby. Princip fungování je popsán ve výzkumu na myších Robey, 2009, link.
Simonciniho terapie odkazuje do další velké oblasti, kterou jsou diskuze o “překyselení” těla jako příčině rakoviny. Na internetu je pak doporučována celá řada postupů na odkyselení těla, ať už jde o aplikaci sody bikarbony (bohužel je z neznalosti doporučována potenciálně, hlavně při delším užívání, nebezpečná ústní aplikace), o Tepperweinovu směs nebo konzumaci zásaditých potravin a vyhýbání se potravinám “okyselujícím”.
Můj názor na toto je, že nejde o příčinu rakoviny, ale o její následek. Vysvětlení se nachází v tom, co víme o nádorových buňkách. Nádory obvykle rostou mnohem rychleji, než jak rychle do nich jsou schopny vrůstat nově tvořené cévy, které je zásobují. Velmi brzo se tak nádor začne potýkat s nedostatkem zdrojů. Nádorové buňky jsou vystaveny trvalému nedostatku kyslíku (který cévy nestíhají přivádět v potřebném množství). Tomuto stavu se nádor přizpůsobí tak, že začne místo aerobní glykolýzy (závislé na kyslíku) používat anaerobní. Anaerobní způsob výroby energie je evolučně velmi starý chemický proces, který živé organismy používaly v době, kdy bylo v atmosféře kyslíku méně než dnes a který byl postupně v evoluci nahrazen efektivnější formou – aerobní glykolýzou. Nádorová buňka je tak díky okolnostem donucena se evolučně vrátit k původnímu způsobu získávání energie. Výsledkem této změny a vedlejším produktem přepnutí se na anaerobní glykolýzu je vytváření kyseliny mléčné jako odpadního produktu přeměny. A právě kyselina mléčná, kterou nádor vytváří a vypouští do svého okolí jako odpad, vytváří kyselost v nádorových buňkách a kolem nich. Z tohoto popisu je patrné, že nádorové bujení nevzniklo kvůli kyselosti v těle, ale že napřed vzniklo, pak začalo narůstat, pak bylo donuceno změnit způsob získávání energie a až následně se začalo v okolí vytvářet kyselé prostředí. To že “překyselení” není příčina, ale následek rakoviny ještě ale nutně neznamená, že “zásaditá” strava je u rakoviny nevhodná. Možná je vhodná. Zde opravdu nevím.
Podrobné informace o tom, čím se živí rakoviny jsou v článku na webu.
6. Nalezení vnitřní rovnováhy
Cíl: nalézt sebe sama; nalézt smysl pro další život; přijetí sebe sama
Prostředky: meditace, pokání, psychoterapie apod.
Psychika je důležitou položkou v procesu uzdravení. Jak by dopadl pacient, který by nevěřil v uzdravení, ve schopnost vlastního těla se uzdravit či ve schopnost léků léčit?
Uvedu dva příklady. Jedním je pacient, který podstupuje chemoterapii a zeptá se ve skupině alternativní medicíny co by mohl k chemoterapii přidat, aby zlepšil své šance se vyléčit. Někteří diskutující spustí lavinu komentářů o tom, že chemoterapie zabíjí, že by ji neměl podstupovat, uvedou příklady svých příbuzných, kteří během chemo zemřeli, odkážou na nějaký bulvární článek o neúčinnosti chemoterapie atd. Pacient, ikdyby předtím věřil v léčbu, kterou si zvolil, je nyní nahlodán pochybnostmi a může přijít o pozitivní placebo efekt až takovým způsobem, že nastane opak tzv. nocebo efekt, kdy pacient začne věřit, že mu léčba ublíží. Pacient se dostane do nebezpečné oblasti, kdy přestává věřit léčbě, kterou si zvolil, kterou podstupuje, ale ještě ani nenašel důvěru v léčbu, která je mu doporučována jako alternativa. Ocitá se ve vakuu, které dusí jeho šance na vyléčení.
Jiný příklad je lékař, který na pacientovu otázku jak je to s ním vážné a kolik času mu zbývá, mu odpoví, že pacient s jeho diagnózou průměrně přežije zhruba 6 měsíců. Ke slovu se zde dostává sebenaplňující se proroctví (link). Známým příkladem je tzv. run na banku, kdy vznikne fáma, třeba podložená smyšleným novinovým článkem, že banka se dostala do problémů; klienti začnou mít strach a řeknou si, že raději vyberou část svých úspor. Klienti, kteří byli doposud v klidu, najednou před bankomaty i na pobočkách uvidí větší fronty než obvykle a začnou se také bát. Čím více lidí začne vybírat, tím více dalších klientů dostane strach. Brzy nějaké z poboček dojde hotovost a nemá na výplatu klientovi, což spustí další lavinu výběrů v jiných pobočkách (banky mají méně než 10% peněz v hotovosti, tedy žádná banka není schopna najednou vyplatit více než 10% všech vkladů). Podstata je, že původně falešná, vymyšlená zpráva, se stala skutečností, protože této zprávě lidé uvěřili. Takto sdělené “proroctví” doktorem bude u pacienta často vnímáno v kontextu těžké životní a psychické situace a nebude chápáno objektivně, ale pod tíhou situace velmi subjektivně, zkresleně. Pokud pacient proroctví uvěří, je velká šance, že se tak stane, že naprogramuje své tělo na předpovězený čas. Považuji za psychologický zločin, pokud nějaký lékař něco podobného dělá. Na dotaz pacienta by měl vždy použít celý statistický rozsah předpovědi. Odpověď by pak měla znít (a bude stejně pravdivá a podložena úplně stejnými statistickými daty): např. pacienti s vaší diagnózou přežijí od jednoho měsíce do 6 let a někteří se také zcela uzdraví. Lékař v této druhé odpovědi dává pacientovi možnost si zvolit, určit sebe sama. Přiřadit svou individuální situaci k obecnému statistickému percentilu. Odpověď je stejně pravdivá jako v prvním případě, ale nabízí pacientovi výběr.
V tomto bodě leží před nemocným člověkem výzvy:
- znovunalezení sebe sama
- nalezení životního poslání a smyslu dalšího života.
Kde vezme sílu k boji člověk, který neměl jasný životní cíl, poslání, smysl a pro kterého byl život před rakovinou šedivý? Jen cestou z práce a do práce, bez skutečné opravdové radosti ze života? Sotva bude stačit k poražení nemoci pud sebezáchovy (pud přežít). Abychom nastoupili na cestu k vyléčení se (a tu není potřeba definovat jako boj s nemocí, ale možná spíše jako hledání a nalézání sebe sama), je potřeba mít i hodnotný cíl, upnout se k něčemu, pro co by stálo za to žít.
Potřebu upnout se celou bytostí k jasnému zářivému (většinou nově nalezenému, nově uvědomělému) smyslu života akcentuje i Clemens Kuby, který sám zázračně vstal z kolečkového křesla (link). Během jeho vnitřního přerodu se život rozdělil na život před nemocí, na život v nemoci – boj o nalezení sebe sama a smyslu a na nový život po nemoci. Život, který je tvořen a sestává z nových hodnot a je veden a prodchnut nově nalezeným životním smyslem.
Na závěr ještě zmíním krátce 3 další přístupy, jak někteří lidé chápou rakovinu. Jsou to přístupy ezoterické. Nechci je ignorovat jen proto, že se nedají nijak doložit vědeckou studií. Vycházejí z mystiky, náboženství či psychologie a představují dimenze člověka, které jsou předmětem víry.
Jeden z přístupů chápe rakovinu jako symbol potlačených emocí a konfliktů, pak je cestou, která může pomoci k vyléčení tyto do podvědomí a nevědomí zatlačené konflikty vytáhnout do světla vědomí, pochopit a zpracovat. Klíčem je upřímnost k sobě samému a snad schopnost, či odvaha, podívat se na vlastní stín (temnou stránku sebe sama), ale i si připustit city, vlastní zranitelnost a slabost.
Jiným lidem je blízké chápání rakoviny jako karmické zátěže, pak nastupuje cesta pokání. Vyznání se z vlastních hříchů (situací, kdy jsme minuli cíl) a prosba za odpuštění. Klíčem je se v sobě i v realitě omluvit lidem a jiným bytostem, kterým jsme v životě ublížili. Je to cesta upřímných slz. Pokud je karmická zátěž příliš velká pro jeden život k odčinění, pak ještě stále zbývá jedna cesta a to cesta tzv. mystické smrti, kdy vnitřně zemře ten, kdo na sobě nesl těžký kříž hříchů a znovuzrodí se už jako nový člověk. Pro rakovinu již v těle znovuzrozeného není místo.
A ještě jiné pojetí chápe rakovinu jako výzvu těla ke změně, jako volání těla po změně. Proto je i mnoho vyléčení spojeno s velkými životními změnami. Člověk opustí práci, která ho nebaví a která ho ubíjela, změní kompletně stravu, může se třeba stát vegetariánem, usmíří se s rodiči, se kterými 10 let nepromluvil atp.
Závěr
Na cestě k pokusu o uzdravení zkoušíme přijít na příčinu nemoci, to je duchovní rovina léčby. Duchovní příčinu si lze představit jako palivo, které pohání požár. Současně se ale musíme vypořádat s následky nemoci, to je fyzická rovina léčby. To je ten požár a jeho následky. Tedy usilujeme o obojí, jak o to uhasit požár a opravit škody (fyzická podoba nemoci), tak i zacelit díru v nádrži s benzínem, který vytéká (duchovní příčina nemoci).
Pokud jenom uhasíme požár, ale benzín bude stále vytékat, může být jen otázkou času, kdy přijde další jiskra, která znovu zapálí. Stejně tak, pokud jenom zacelíme díru v nádrži, pořád nemusíme zvládnout oheň, který už žije vlastním životem. A někdy i pokud zvládneme oheň, už nemusíme mít dost síly vypořádat se se škodami, které napáchal.
Autor: Patrik Schoupal
Publikováno: 17.3.2015
Datum poslední revize: 23.5.2016