1) O jak častý jev se jedná?
2) Příklady spontánní remise
3) Uvažované příčiny spontánní remise
4) Umělé vyvolání horečky jako onkologická léčba – Coleyho toxiny
5) Horečka a nádorová hypoxie
6) Onkotermie a hypertermie
7) Imunitní reakce za spontánní remisí
8) Interleukin 2 jako důležitá součástka do mozaiky
9) Shrnutí
10) Meditace jako cesta k posílení imunity
11) Duchovní aspekty u spontánní remise

Spontánní remise je vymizení nemoci bez lékařského zásahu, resp. bez podání léku. Jde o fenomén, který se objevuje napříč lidskými nemocemi a děje se i u rakovin. Pacient se uzdraví, aniž by v době uzdravení probíhala nějaká léčba.

Jde o “zázračná uzdravení” u kterých neznáme příčinu? Nebo jsou za těmito případy nějaké konkrétní důvody, které jsou všem spontánním uzdravením společné? Na tyto otázky se pokusím najít odpovědi v tomto článku.

O jak častý jev se jedná?

To není známo. Může jít o jednotlivé případy, ale může jít i o jev relativně rozšířený, neboť pacienti málokdy nejsou léčeni vůbec, aby se mohlo vůbec začít uvažovat o spontánní remisi. Fenomén spontánní remise totiž může být přítomen i v případech, kdy pacient podstupuje léčbu – a úspěch je pak považován za účinek léku.
Mechanismy skryté za spontánní remisí mohou vysvětlovat i některé uzdravení/zlepšení během klinických dvojitě slepých studií, která se stanou v kontrolních skupinách (v těch, kde pacienti dostávají jen placebo a ne testovaný lék a přesto tam někdy dochází ke zlepšením, která se vysvětlují tzv. placebo efektem).

• Carlsen, 1990 (link) analyzoval remise u neuroblastomu v Dánsku mezi lety 1943-1980. Došel k závěru, že zdokumentované případy tvořily méně než 2%.
• Houghton (Printz, 2001, link) odhaduje výskyt remise (včetně částečné) u melanomu mezi 10-20%. Vyšší pozorovaný výskyt remise právě u melanomu je zřejmě způsoben tím, že remise u melanomu je snadno pozorovatelná, narozdíl od jiných typů nádorů.

Příklady spontánní remise

Vyberu dva příklady na ukázku:
Studie Pachner a kol. 2013 (link) popisuje uzdravení dvou pacientů ve fakultní nemocnici v Plzni, kteří měli diagnostikovánu akutní myeloidní leukémii a došlo k vyléčení, aniž byla nasazena chemoterapie. Autoři se domnívají, že určitou roli v uzdravení mohly hrát předchozí aplikace krevních transfuzí (efekt mohou mít protilátky dárce obsažené v transfuzích) nebo silná imunitní odpověď těla např. během infekce. Podrobný popis obou případů viz link.

Cann a kol. 2004 (link) popisují případ pacienta s adenokarcinomem slinivky (stádium IIIb), který absolvoval dva týdny radioterapie a 7 týdnů chemoterapie gemcitabinem. Léčba však nijak nezabrala a nemoc dále postupovala. U pacienta později došlo k protržení tenkého střeva a silnému zánětu pobřišnice spojenému s horečkami, později se přidal i zápal plic a ještě vyšší horečky. Pacient zánět i zápal přežil a při následné kontrole bylo zjištěno, že se nádor zmenšil o 70%. Onkomarkery (ukazatele naznačující přítomnost nádorového bujení) se dostaly na úroveň běžnou u zdravého člověka.
Bohužel o 6 měsíců později začaly hodnoty zase vzrůstat a PET sken ukázal, že nádor znovu roste. Pacientovi se znovu začala podávat chemoterapie (oxiplatina, 5-fluorouracil a následně gemcitabin). Jeho stav se postupně zhoršoval a o 9 měsíců později zemřel. Od infekce, po které došlo k ústupu nádoru, uplynulo celých 19 měsíců.
Autoři si všímají, že ve starší literatuře se o spontánních remisích píše více a její výskyt se zdá častější než v současnosti. Jedno vysvětlení by mohlo být, že moderní chirurgie používá “čistější” metody (operační sál i chirurgické nástroje jsou sterilní) a pooperační záněty jsou tak méně časté. Také se více používají antibiotika (i jako profylaxe; tedy jsou nasazeny už v momentě, kdy onemocnění teprve jenom hrozí) a antipyretika (léky na snižování horečky). Pokud by za spontánní remisí stála imunitní reakce těla, která doprovází boj s infekcí, pak může být klíčovým právě horečnatý stav, který novodobá medicína tlumí dnes mnohem dříve a mnohem účinněji než kdysi. U dnešní onkologické léčby jsou horečky brány jako nežádoucí vedlejší příznak a tlumeny, než že by byly brány jako součást terapie a imunitní odpovědi těla. Není to tak špatně?

• Horečka je považována za něco negativního a je potlačována. Mohla by ale být v onkologii využita jako součást léčby?

Uvažované příčiny spontánní remise

• aplikace krevní transfuze (Pachner, 2013)
• těžká infekce a následná imunitní odpověď těla (Pachner, 2013)
• více dnů trvající vysoké horečky (Rohdenburg, 1918)

Rohdenburg zkoumal v roce 1918 přes 300 případů remise a došel k závěru, že za nimi nestojí jedna konkrétní infekce (virus či bakterie), protože se remise rakoviny vyskytla u různých onemocnění jako zápal plic, malárie či tuberkulóza. Zjistil, že případy mají společnou jedinou věc a to více dnů trvající vysoké horečky.
Jessy, 2011 (link) zkoumal případy popsané v literatuře za poslední stovky let a konstatuje, že skoro všechny jsou nějak spojeny s infekcí a zmiňuje záškrt, kapavku, zánět jater, chřipku, malárii, spalničky, neštovice, syfilis, tuberkulózu a mnohé další.

Umělé vyvolání horečky jako onkologická léčba – Coleyho toxiny

Může být umělé vyvolání horečky u pacienta použito jako součást onkologické léčby? Byla by taková terapie bezpečná, pokud by probíhala během pobytu v nemocnici a pacient by byl monitorován? (viz např. Hobohm 2011, link).
Idea vyvolat u pacientů s rakovinou horečku se spojuje se jménem amerického chirurga Williama Coleyho a injekčním podáním látky nazvané Coleyho toxiny. V roce 1893 Coley navrhnul kombinaci dvou bakterií (Streptococcus pyogenes a Serratia marcescens), kterou podával pacientům. Ze začátku podával bakterie živé, později již usmrcené. Myšlenka byla pomocí infekce probudit imunitní odpověď v těle. Hlavním cílem bylo u pacienta navodit horečku. Pokud to bylo možné, vpichovaly se bakterii rovnou do nádoru. Coley si všiml, že pacienti u kterých se horečky pohybovaly mezi 38 a 40 stupni měli mnohem lepší výsledky než ti s nižšími horečkami. Výsledky léčby Coley shrnul do série kazuistik, které obsahují mnoho úplných uzdravení.

• Může vpíchnutí bakterií nebo virů přímo do nádoru posloužit i jako metoda přivolání jednotek imunitní reakce k nádoru?

U rakoviny močového měchýře se tímto způsobem velmi úspěšně používá vakcína proti turberkulóze (BCG), která byla historicky první imunoterapií schválenou FDA (link). Imunoterapie u rakovin zahrnuje metody, které se snaží využít přirozených imunitních mechanismů člověka. Touto cestou jde v posledních letech stále více výzkumů. Imunoterapie je pokusem o přesný chirurgický řez, kdežto chemoterapie je v porovnání jako rána sekerou.

Karbach a kol., 2012 (link; plná verze link) použili vakcínu s mixem bakterií ve studii fáze I u 12 pacientů s nádory v pokročilém stádiu v nemocnici v německém Hessenu. U jednoho došlo k částečnému ústupu nádoru. U 11 z 12 pacientů byly naměřeny zvýšené hladiny interleukinu 6 (druh proteinu, který produkuje lidské tělo při boji s infekcí). Hladiny IL-6 korelovaly s tělesnou teplotou (čím vyšší teplota, tím vyšší hladiny IL-6). Kromě IL-6 docházelo i ke změně hladin u dalších proteinů (TNF-alfa, interferon gamma, IL-2 a IL-12). Role IL6 u rakovin je ale velmi nejasná a podle všeho nebude hlavním “motorem” skrytým za remisí. Může být i jen zcela s rakovinou nesouvisejícím doprovodným jevem u infekce.

Shrnutí poznatků o složení vakcíny Coleyho toxinů je v práci Maletzki a kol. 2012 (link).

Horečka a nádorová hypoxie

• Je možné, že by onkologická léčba mohla být účinnější, pokud by se před jejím podáním u pacientů vyvolala horečka?
• Dochází během horečky ke snížení hypoxie v oblastech kolem nádorů?

Nádorové buňky často mívají nižší okysličení než zdravé. Je to proto, že rostou nepřirozeně rychle a cévy je tak nestíhají zásobovat. Kolem nádorových buněk se tak vytvářejí hypoxické oblasti – oblasti s nižším okysličením. Zjistilo se, že tento stav zvyšuje odolnost nádorových buněk vůči léčbě, protože léky užívané v chemoterapii se do těchto oblastí hůře dostávají. Hypoxie v oblasti nádoru vytváří i prostředí ve kterém se buňky přepínají do režimu ve kterém jsou méně ochotné volit smrt. Hypoxie navíc vytváří i jakýsi ochranný vak, který chrání nádorové buňky i před složkami tělesné imunity (mohou být pro imunitu neviditelné).
Nabízí se otázka: jaký vliv na hypoxické oblasti má zvýšená tělesná teplota? A zdá se, že horečka je schopna nádorovou hypoxii snížit (Sen, 2011, link). Ve výzkumu na myších byla radioterapie podávaná po vyvolání zvýšené teploty v oblasti nádoru mnohem účinnější než bez tohoto zásahu. O hypertermii jako o jednom z nejúčinnějších způsobů jak zvýšit účinnost radioterapie hovoří také Horsman, 2007 (link).

Onkotermie a hypertermie

Onkotermie a hypertermie jsou experimentální metody v léčbě rakovin, které se v podstatě snaží nasimulovat něco z toho, co se v těle děje při horečce. Jde o vliv zahřívání na buňky, nicméně oproti přirozené lidské horečce a boji s infekcí zřejmě chybí velká část specifické imunitní reakce těla.

U hypertermie se oblast nádoru ohřívá na teploty v rozmezí 40 až 46 °C. Při této teplotě se zpomaluje dělení nádorových buněk a snižuje prokrvení nádoru. Napřed se během zahřívání krevní průtok zvýší, začne docházet k poškozování cév, což odřízne nádor od zdrojů a krevní průtok tak rychle poklesne.

Onkotermie využívá jinou technologii vyprodukování tepla, která je vymyšlena tak, aby se zaměřila přímo a jen na nádorové buňky, čehož se dosahuje modulovanou radiofrekvencí (používá se frekvence 13,56 MHz). Udává se, že nádorová buňka má nižší fyzikální impedenci než zdravá. Zdravé buňky mají být před vyslanou frekvencí izolovány díky své membráně. U nádorových buněk je membrána poškozena a během onkotermické léčby se zvýší teplota v nitrobuněčné kapalině o 1 tisícinu stupně. Následně dojde k vyrovnání teplot mezi vnitřkem a okolím, což má vytvořit prostor pro narušení procesů v buňce. Jde tedy, narozdíl od hypertermie, o zcela minimální zahřátí oblastí o nano velikosti. O něco co by se dalo nazvat efektem mávnutí motýlích křídel v buněčném mikrokosmu.
Podrobně je onkotermie rozebrána v článku Hegyi, 2013 (link). Aktuální shrnutí poznatků a výsledků metody je v článku Szasz, 2014 (link). Přístroje, které se u onkotermie používají jsou např. zde link. Probíhá nábor do klinické studie (link), která bude zkoumat vliv onkotermie na kvalitu života u pacientů v pokročilém stádiu adenokarcinomu slinivky.
Yun Lee, 2013 (link) je klinická studie pacientů s malobuněčným karcinomem plic. Autoři konstatují, že skupina léčená chemoterapií a onkotermií vykázala statisticky významně lepší dobu přežití než skupina pouze s chemoterapií. Andocs, 2013 (link) potvrdili výsledky ve studii na zvířatech v Japonsku.
Onkotermii a hypertermii budu v budoucnu analyzovat v samostatném článku. Prozatím je účinnost onkotermie dosti nejasná a není zcela zřejmé zda-li nejde jen o nějaký byznys plán užší skupinky lidí, protože se ve studiích na toto téma objevují pořád stejná jména. Zatím tedy obě metody ponechávám bez hodnocení a zde je zmiňuji pouze jako ilustraci léčebného pokusu využívající koncept změny tělesné teploty.

Imunitní reakce za spontánní remisí

• Jsou klíčem ke spuštění remise CD4+ Th1 lymfocyty?
• Dochází během horečky ke zvýšené aktivitě CD8+ lymfocytů?

Na začátku krátce popíšu typy bílých krvinek, které budou dále diskutovány:
CD4+ Th1 jsou klíčovými buňkami zánětlivého typu imunitní odpovědi. A tělo je uplatňuje hlavně u nákazy patogeny uvnitř buňky. Th1 vyvolá kolem nakažené buňky lokální zánět a tím na místo upozorní a přivolá tak další posily “těžší váhy” jako např. makrofágy. Něco jako městská policie, která přivolá k případu státní policii.
CD4+ Th2 vyhledávají a bojují proti patogenům, které se pohybují v mezibuněčném prostoru a úzce spolupracují s B-lymfocyty.
CD4+ Tfh jsou folikulární pomocné T lymfocyty. Byly objeveny relativně nedávno a vzaly trochu slávy Th2 buňkám, protože se zjistilo, že velký kus práce v komunikaci s B-lymfocyty mají na svědomí právě ony a nikoliv Th2 buňky. Téma je přehledně vysvětleno v článku Hořejšího a Brdičky (link) v časopise Vesmír.
CD8+ lymfocyty jsou složkou protinádorové imunity. Jsou schopny buňky donutit ke smrti nebo je samy zničit.

Printz, 2001 (link) cituje australský výzkum, který u remise u melanomů a bazaliomů zjistil důležitou roli CD4+ Th1 lymfocytů, které se během ústupu nádoru objevovaly ve zvýšeném počtu přímo v nádoru, nikoliv však kolem něj.
CD4+ Th1 lymfocyty jsou pomocné ochranné hlídky imunitního systému, které stimulují další imunitní reakce. Typ Th1 je označován jako zánětový, ale je schopen i přímé aktivity. Jeho doménou je reakce na bakterie, které napadly buňky. Při práci spolupracuje s makrofágy (maximalizuje jejich “zabíjecí efektivitu”) a CD8+ T buňkami. Th1 jsou i producenty interferonu gamma, TNF-beta a interleukinů IL-2 a IL-10. Nepřímo zvyšují produkci IL-12 a potlačují produkci IL-4 (link). Spolupráce Th1 a makrofágů je výborně popsána v Janeway, 2001, link.

• Je však přítomnost CD4+ Th1 v nádoru příčinou remise nebo jen jejím průvodním jevem?

Huang, 2007 (link) zjistil ve studii na myších, že aktivita CD4+ Th1 lymfocytů vedla k velké pomoci buňkám CD8+, které jsou schopny vyhledávat a ničit nádorové buňky. Při současné aplikaci CD4+ a CD8+ došlo k vyléčení nádoru u všech 10 myší, při administraci CD8+ samostatně byla úspěšnost jen 40%. V analýze bylo dále zjištěno, že CD8+ pronikají do nádorů účinněji za přítomnosti CD4+ a že pomoc CD4+ je schopna prodloužit dobu přežití CD8+ buněk. Autoři dále konstatují, že mechanismus výpomoci mezi pomocnými CD4+ a zabijáckými CD8+ se děje do velké míry pomocí interleukinu 2.

Pellegrini, 1996 (link) zkoumal hodnoty imunitních ukazatelů u pacientů s rakovinou tlustého střeva. Zjistil, že čím pokročilejší je nemoc, tím větší je disregulace mezi CD4+ Th1 a Th2 buňkami. A to tak, že u nemocných dochází ke ztrátě funkce buněk Th1 a naopak k expanzi typu Th2. Tohle je důležité zjištění v kontextu s poznatky uvedenými výše. Pokud lidské tělo přichází o funkčnost Th1 buněk, může tak i ztrácet schopnost reagovat na nádor. A bez funkčních Th1 lymfocytů je lidská imunita neschopna nádor objevit a účinně s ním bojovat. Pozornost imunity se, možná působením samotné nemoci, přesouvá z vnitrobuněčné úrovně (Th1) do mezibuněčného prostoru (Th2).
Ke stejným výsledkům dochází i Tatsumi, 2002 (link) u rakoviny jater a u melanomu, kde u pacientů s rakovinou dominuje odpověď Th2 reakcí, kdežto u zdravých lidí nebo u lidí vyléčených z rakovin se objevuje převaha Th1 reakce nebo mix Th1/Th2.

• U některých nemocných rakovinou zdá se tělo na nádor mylně reaguje pomocí lymfocytů CD4+ Th2. Tato reakce ale nikam nevede, je slepou uličkou a tělo touto cestou není schopno s nádorem účinně bojovat. V těle navíc mají obě reakce “soupeřivou” povahu, buď tělo zvolí Th1 reakci, nebo Th2 reakci. Jedna je pak na úkor druhé. Zdá se, že nádory jsou schopny tuto reakci těla přímo ovlivňovat a záměrně se snaží imunitu přimět k reakci na sebe sama typem reakce Th2 (Igney, 2002, link).

Tohle je důležitý poznatek, že u rakovin, čím jsou pokročilejší, tím více dochází k převážení vah imunitní reakce směrem k Th2 reakci. A nabízí se otázka, zda-li by terapeutický zákrok neměl jít směrem k stimulaci reakcí Th1. Podrobně se věnuje rovnováze mezi Th1 a Th2 článek link.

K rozhodnutí zda-li Th1 nebo Th2 reakce je ještě třeba poznamenat, že Th2 reakce vede k produkci interleukinu 10. Vysoké hladiny IL-10 jsou ale spojeny se špatnou prognózou u některých rakovin. Vše nasvědčuje tomu, že reakce imunity typem Th2 vede v důsledku k potlačení protinádorové imunitní reakce těla, prostě proto, že si ji tělo chybně zvolí na úkor účinné obrany pomocí Th1. U některých typů rakovin je ale i tato reakce schopna alespoň zpomalit či zastavit růst nádoru (Howell, 2003, link), zřejmě díky potlačení angiogeneze (růstu nových cév pro zásobení nádoru).

Oproti tomu Th1 lymfocyty produkují hlavně interleukin 2 (viz další kapitola) a interleukin 10 mají připraven jen v záloze pro situace kdy naznají, že je imunitní reakce příliš silná a rozhodnou se ji utlumit (Trinchieri, 2007, link). IL-10 zde slouží jako tlumič imunitní reakce.

• Jak účinně pomoci tělu, aby na nádorové bujení reagovalo typem reakce přes Th1 lymfocyty a zabránit reakci typem Th2?

Gu-Trantien, 2013 (link) zkoumal úlohu CD4+ Tfh a dochází k závěru, že vyšší přítomnost těchto buněk v nádoru souvisí s lepšími šancemi na delší přežití u rakoviny prsu.

Mace, 2011 (link a Mace, 2012, link) našli v pokusu na myších u skupiny, kterou infikovali a u které zvýšili tělesnou teplotu o dva stupně, větší počet CD8+ buněk než u kontrolní skupiny bez změny teploty (link).

Behcetova nemoc

Behcetova nemoc je autoimunitní onemocnění, které je charakteristické přílišnou aktivitou imunitního systému a které způsobuje zánět krevních cév v celém těle. Ukazuje se, že u této nemoci převládá vysoká aktivita CD4+ Th1 lymfocytů a Th17 (link, link). Na tuto vzácnou nemoc jsem narazil, když jsem hledal onemocnění u kterých je aktivita převážena na stranu Th1 reakce. Hypotéza zněla, že pacienti s takovýmito onemocněními by měli mít nižší výskyt rakovin. A opravdu, ve studii z Koreje zjistili, že u pacientů s Behcetovou nemocí byla úmrtnost na rakovinu výrazně nižší než ve srovnatelné populaci (Na, 2013, link). Studie z Řecka (link) došla k nižšímu výskytu rakovin v populaci pacientů s Behcetovou nemocí. Když se podíváme na autoimunitní onemocnění kde převládá Th2 aktivita, což je např. systémový lupus erythematodes, tak výskyt rakovin je stejný jako v běžné populaci, nicméně úmrtnost je značně vyšší (link), což je v souladu s hypotézou.
Na druhou stranu další z nemocí, která je charakteristická přesměrováním imunity na stranu Th1 je sarkoidóza (link), kde se ale naopak zdá, že je vyšší riziko výskytu některých rakovin a zřejmě také vyšší úmrtnost u některých rakovin v konkrétní věkové skupině (link).
Dat je ale málo a nedají se dělat žádné definitivní závěry. Je ale třeba říci, že pro zdraví je hlavní rovnováha reakcí, jakékoliv velké vychýlení jedním nebo druhým směrem znamená nemoc. V případě rakoviny to je znatelné vychýlení k Th2, kterým tělo ztrácí schopnost léčit se samo. A snažíme se jen napřímit váhy směrem zpět do rovnováhy.

Přehledné shrnutí celého tématu v článku Kleefa a Hagera, 2000 “Fever, Pyrogens and Cancer” link.

Zdá se, že u remise musí být splněny dva předpoklady.

1. musí dojít ke zvýšení koncentrace CD8+ lymfocytů, což se děje během horečky a
2. musí dojít k nahromadění CD4+ Th1 lymfocytů přímo v nádoru. Ty svou akcí “zapnou výstražné majáčky”, které přivolají na místo nádoru CD8+ buňky. Ty předtím nádor neviděly (možná kvůli nádorové hypoxii, možná kvůli dalším obranným mechanismům nádoru).

Hypertermie jako umělé zahřívání nezpůsobuje samo o sobě remisi proto, že je případně schopna ovlivnit pouze bod 1, nikoliv bod 2.

Spolupráce CD4+ Th1 lymfocytů a CD8+ lymfocytů se u výskytu remise jeví jako klíčová. Důležitou úlohu zde bude hrát i interleukin 2, jak si všiml ve studii Huang (viz výše). Přítomnost horečky nazaručí remisi, ale vytváří v těle podmínky, které jsou zřejmě nezbytné pro její objevení se.

Interleukin 2 jako důležitá součástka do mozaiky

O IL-2 jsme se dozvěděli, že zřejmě hraje velmi důležitou roli u spolupráce mezi CD4+ Th1 a CD8+ lymfocyty. Fakta jsou, že:

• CD4+ Th1 buňky produkují IL-2
• IL-2, pokud je přítomen ve vysoké koncentraci, je schopen spustit mohutnou imunitní reakci, která zahrnuje účast T-lymfocytů, B-lymfocytů, makrofágů, monocytů a NK buňek (zabíječů nádorových buněk)

Simulovat účinek IL-2 se pokusil již i farmaceutický průmysl a to např. lékem Proleukin, který je používán v biologické léčbě rakoviny ledvin s metastázemi. Proleukin využívá člověkem vyrobeného (umělého) proteinu, který byl nazván aldesleukin a který se pokouší napodobit funkce a působení přirozeného lidského IL-2. Proleukin se snaží zasáhnout do procesu růstu nádoru, stimulovat imunitní systém a snaží se přimět nádorové buňky, aby vysílaly chemické signály, které k němu přilákají imunitní buňky (link). Proleukin je také příkladem onkologické léčby, která necílí primárně na nádorové buňky, ale snaží se modifikovat a vybudit přirozené imunitní reakce v těle. Výsledky klinických studií Proleukinu se zdají velmi dobré viz např. Birkhauser, 2013, link, nicméně během léčby je na překážku vysoký výskyt nežádoucích vedlejších účinků. Lékaři ale postupně docházejí k lepšímu výběru pacientů vhodných pro terapii, k přesnějšímu individuálnímu dávkování a jsou už schopni vedlejší účinky lépe podchytit doprovodnou léčbou viz např. Payne, 2014, link. Pokud jsou tyto překážky vyřešeny, má biologická léčba Proleukinem výrazně lepší výsledky než std chemoterapie, jak u úplného ústupu nádoru (k tomu dochází odhadem zhruba u více než 10% pacientů), tak u prodloužení doby přežití. A to jde o případy metastazujících nádorů (viz např. Rosenberg, 1995, link).

Pozitivní vliv horečky na imunoterapii interleukinem 2 potvrdila studie Ellegaard, 2010 (link), kdy pacienti u kterých nebyla horečka tlumena paracetamolem měli lepší odpověď na léčbu a delší dobu přežití než pacienti u kterých byla horečka snižována.

Lowes, 1997 (link), který zkoumal případy ustoupení melanomů, došel k závěru, že klíčovou úlohu zřejmě hrají Th1 lymfocyty a naměřil také zvýšené hladiny IL-2.

• V souvislosti s myšlenkou Coleyho toxinů (CT), šlo by se pokusit najít takové složení CT, které by vedlo k maximální produkci IL-2 CD4+ lymfocyty? Existují viry nebo bakterie na které reaguje CD4+ silněji a specificky produkcí IL-2?

Shrnutí

Lidská imunita si je za optimálních podmínek schopna s nádorovým bujením poradit sama. Bohužel někdy nastane situace, že se objeví série různých poškození, nehod a náhod, které způsobí, že se v těle některé zdravé buňky porouchají a vypne se u nich program buněčné smrti a začnou nekontrolovaně růst. Přepnou se do režimu nesmrtelnosti.
Když se k těmto poškozeným buňkám dostanou imunitní jednotky, dochází k zásadnímu rozhodnutí a to jak na nádorové buňky zareagovat. Imunita si volí mezi reakcí typem CD4+ Th1 a CD4+ Th2 lymfocyty. Správná reakce je typem Th1, ale u nemocných se imunita rozhodne špatně a zareaguje typem Th2. Může jít jen o nesprávné vyhodnocení situace, ale ukazuje se, že i nádorové buňky jsou při tomto procesu aktivní. Jsou chytré a na svou obranu vylučují látky, které buď potlačí nastartování Th1 reakce, nebo nasimulují takové podmínky, které tělo vyhodnotí jako že jde o situaci pro Th2 reakci. Nádorová buňka se zachová inteligentně a snaží se takto od sebe odpoutat pozornost imunity.
V budoucnu pak hrají roli i další dva faktory, které pomáhají činit nádor neviditelným pro imunitu. Prvním je nádorová hypoxie tj. nižší okysličení v oblasti nádoru, které je vedlejším produktem nekontrolovaného růstu, kde tělo nestíhá zásobovat oblast kyslíkem. Druhý faktor je také přímo spojen s nekontrolovatelným růstem a je jím kyselé prostředí kolem nádoru, které vzniká, když si kvůli nedostatku zdrojů aktivuje nádorová buňka pomocný mechanismus anerobní glykolýzy (evolučně starý způsob výroby energie), která vytváří jako vedlejší produkt kyselinu mléčnou, která snižuje Ph v oblasti kolem nádoru.

• Výzkum v léčbě si všímá i této oblasti a např. Astra Zeneca vyvíjí látku AZD3965, která se pokouší potlačit aktivitu proteinů, které přenášejí kyselinu mléčnou. Jde o to, že když si nádorová buňka vyrobí energii anerobní glykolýzou, vznikne jako odpadní produkt kyselina mléčná, ale tu je potřeba z buňky vyklidit, aby nepřekážela. AZD3965 se snaží zabránit proteinům (službám pro odvoz odpadu) tuto činnost vykonávat (link). Kdyby se to povedlo, značně by to nádorovým buňkám ztížilo výrobu energie nezbytné pro růst. Testování látky probíhá ve studiích fáze I a ještě nejsou k dispozici výsledky.

Spontánní remise znamená, že tělo přehodnotí své původní mylné rozhodnutí a na nádorové bujení zareaguje znovu. Tentokráte správně. Klíčem je na nádor zareagovat imunitní reakcí CD4+ Th1 a začít vylučovat důležitou látku interleukin 2. Ta velmi pomáhá další složce imunitní reakce, což jsou cytotoxické lymfocyty CD8+, které jsou zdatnými bojovníky proti nádorovým buňkám. Správná reakce Th1 dále přivolá do boje i další nezbytné vojáky jako např. makrofágy a NK buňky. Pro celý mechanismus spontánní remise je důležitá přítomnost horečky, protože

• během horečky dochází k vyšší produkci důležitých CD8+ lymfocytů a
• dochází také k oslabení hypoxie kolem nádoru.

Všechny tyto faktory, pokud jsou přítomny pohromadě, mohou spustit spontánní remisi.

• Je přítomnost infekčního onemocnění v oblasti nádoru spouštěcím mechanismem, který může nabídnout imunitě, pro uzdravení kritickou, možnost přehodnocení původní imunitní reakce na nádor?

V příštím článku se budu zabývat možnostmi jak člověk může posílit svou imunitu a specificky které přírodní nebo umělé látky mohou podpořit produkci CD4+ Th1 lymfocytů. Tedy co můžeme udělat pro své tělo během nemoci pokud bychom chtěli využít teoretických závěrů z tohoto článku. Zkusím dále najít odpověď na to jestli lze nějak dále podpořit i produkci CD8+ lymfocytů a dalších složek protinádorové imunity a jestli existuje nějaká možnost jak u CD4+ Th1 lymfocytů stimulovat vylučování IL-2. Tedy jak co nejvíce navodit ideální podmínky pro remisi.
Pokračování článku viz Cesty k posílení protirakovinové imunity link