Vitamín C

Jedním z prvních a nejvýznamnějších propagátorů velkých dávek vitamínu C u pacientů s rakovinou byl Linus Pauling, držitel dvou Nobelových cen (první člověk v historii, který získal dvě nedělené ceny) za chemii a za mír. Pauling je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců 20. století.

S vitamínem C prováděl výzkumy v 80. letech a do konce života už zůstal jeho velkým příznivcem. Výzkumy pak byly replikovány na klinice Mayo, v experimentech vedených Charlesem Moertelem. U vitamínu C však žádný prokazatelný účinek, narozdíl od Paulinga, v Mayo nezjistili. Mezi Moertelem a Paulingem se pak rozhořela vášnivá mnoho let trvající diskuze, která šla “až na krev”. Obě strany se obviňovaly z vědecké nekompetentnosti, špatné metodologie a všeho dalšího možného i nemožného.

U Paulinga někteří poukazují na to, že nakonec sám zemřel na rakovinu prostaty, ale je třeba dodat, že to bylo až v 93 letech. Sám ke své nemoci tehdy poznamenal, že kdyby neužíval vitamín C, zemřel by stejně, ale o 20 let dříve. Pro zajímavost, souboj se svým rivalem Moertelem, alespoň co se týče rakoviny, vyhrál. Moertel zemřel také na rakovinu (lymfom), ale už v 66 letech.

Pravdou je, že mezi výzkumy Paulinga (úzce na nich spolupracoval s britským chirurgem Ewanem Cameronem) a pokusy Moerteleho na Mayo klinice byl jeden zásadní rozdíl a to ve způsobu přijímání vitamínu C.

Oba vědecké týmy použily zhruba srovnatelná množství vitamínu, ale Pauling kombinoval intravenózní (do žíly) a ústní podání, kdežto Moertel podával vitamín C pouze ústně. Až později se zjistilo, že mezi oběma metodami je obrovský rozdíl co se týče absorpce a biologické dostupnosti v těle, hlavně v krevní plazmě.

Padayatty, 2012 uvádějí následující: při ústním podání maximální tělem tolerovatelné dávky, což je 18 gramů, se koncentrace v krevní plazmě dostane na hodnoty maximálně 220 μmol/L. Kdežto stejná 18 gramová dávka podaná injekčně dosahuje až 25 násobné koncentrace v krevní plasmě.

V pokusech ve zkumavce vykazuje vitamín C cytotoxickou aktivitu u nádorových buněk (bez vlivu na zdravé buňky) až při koncentraci nad 1000 μmol/L.

Při ústním podání nelze takové koncentrace dosáhnout a tudíž Moerteleho studie nutně skončila neúspěchem a nemohla zopakovat Paulingovy výsledky.

Padayatty uvádí, že v současnosti lze při intravenózním podání dosáhnout hodnot na vrcholu aktivity až kolem 14 tisíc μmol/L (u dávky mezi 50 a 100 gramy).

Padayatty popisuje kazuistiku 3 pacientů, kteří podstoupili terapii infuzemi vitamínu C.

U prvního došlo ke kompletnímu ústupu již metastazující rakoviny ledvin po 10 měsíční terapii 2x týdně 65 gramů intravenózně. O 4 roky později se u pacienta objevil nádor na plicích (byl silným kuřákem). Znovu podstoupil intravenózní léčbu vitamínem C (klasickou léčbu v obou případech odmítl), ale v tomto případě nádor na plicích nereagoval, zvětšoval se a pacient rok na to zemřel.

Druhý pacient měl rakovinu močového měchýře, s dalšími několika menšími (2-3 cm) tumory v okolí. Odmítnul klasickou léčbu a zvolil vitamín C (léčba započala v roce 1996). Dostával 30 gramů 2x týdně po dobu 3 měsíců, následovanou 30 gramy každé jeden až dva měsíce po dobu 4 let, prokládanou jednou za čas měsícem nebo dvěmi, kdy dostával infuze častěji. 9 let na to pacient stále žil, těšil se dobrému zdraví, bez známek návratu rakoviny a metastází. Pacient souběžně užíval i některé další doplňky stravy: rostlinné extrakty, chondroitin sulfát, pikolinát chromu (doplněk stravy obsahující chróm), lněný olej, glucosamin sulfát, kyselinu lipoovou, Lactobacillus acidophilus, Lactobacillus rhamnosus a selen.

Třetí pacientce (66 let) byl diagnostikován difuzní velkobuněčný b-lymfom (DLBCL). Absolvovala 5ti týdenní lokální radioterapii, následnou chemoterapii odmítla a zvolila infuze vitamínem C v režimu: 15 gramů 2x týdně po dobu 2 měsíců. Dalších 7 měsíců dalších 15 gramů, ale jenom jednou nebo dvakrát týdně, následováno 15 gramy každé 2 až 3 měsíce po dobu 1 roku. Po 6 týdnech všechna ložiska zmizela. O měsíc později (konec dubna 1995) se ale objevilo nové 3cm velké ložisko. V září došlo k velkému zlepšení. V květnu 1996 zbylo jen malé 1,5 cm ložisko, které postupně zmizelo a v prosinci 1996 byla pacientka bez známek lymfomu. Poslední zpráva je z roku 2006 (kdy byl publikován článek) a pacientka se těšila plnému zdraví. Kromě vitamínu C ještě užívala i β-karoten, bioflavonoidy, chondroitin sulfát, koenzym Q10, dehydroepiandrosteron, multivitamínové doplňky stravy, N-acetylcystein, rostlinné přípravky a tablety s bismutem.

Mechanismus působení vitamínu C na rakovinové buňky

Ve zdravé tkáni působí vitamín C antioxidačně, pomáhá v ochraně buněk. U nádorových buněk však působí prooxidačně, tedy naopak rakovinové buňky napadá a vyvolává tvorbu volných kyslíkových radikálů (ROS peroxid vodíku), kterými je buňka poškozována. Rozdílnost v působení vitamínu C je dána prostředím kolem buněk. Kolem rakovinových buněk je lokálně kyselé prostředí. Nádorová buňka roste rychleji než zvládají cévy zásobovat, proto se zapíná pomocný mechanismus anerobní glykolýzy, která vytváří kyselinu mléčnou, která vytváří kyselost v nádorových buňkách a jejich okolí. A vitamín C v kyselém prostředí reaguje oxidačně, v zásaditém protioxidačně. Tento fenomén umožňuje selektivní působení vitamínu C jen na nádorové buňky, narozdíl od látek používaných v chemoterapii, které napadají jak nádorové, tak zdravé buňky.

Klinický výzkum

Výsledky fáze 1 studie PACMAN u 9 pacientů s metastazujícím karcinomem slinivky Welsh, 2013, kde se podával vitamín C společně s chemoterapií gemcitabinem nepřinesl zlepšení stavu u žádného z pacientů, ale potvrdil bezpečnost podávání dávek 15 až 125 gramů (2 dávky týdně po dobu 8 týdnů). Chemoterapie gemcitabinem u karcinomu slinivky je paliativního rázu, tedy nedokáže léčit, ale jen prodlouží život.

Objevují se náznaky, že by podávání vitamínu C souběžně s onkologickou léčbou mohlo vést ke snížení nežádoucích vedlejších účinků. Např. Carr, 2014 uvádějí snížení únavy, ale jde pouze o případovou studii jednoho pacienta.

Ma, 2014 podávali chemoterapii a 75 až 105 gramů vitamínu C skupině 27 pacientek s rakovinou vaječníků, které byly rozděleny do dvou skupin: jedna s chemoterapií a druhá s chemoterapií + vitamínem C. Autoři tvrdí, že téměř ve všech sledovaných kategoriích došlo ke snížení vedlejších toxických účinků vyvolaných chemoterapií. U postupu nemoci/relapsu (znovuspuštění) autoři u skupiny s vitamínem C uvádějí mediánový čas o 8,75 měsíců delší než v kontrolní skupině (tj. průměrně se nemoc vrátila o cca. 9 měsíců dříve u pacientů pouze s chemoterapií). Rozdíl byl i v celkové době přežití (60+ měsíců přežilo více pacientů s chemo + C skupiny). Vzhledem k malému počtu pacientů ve studii ale autoři nebyli schopni použít ukazatele statistické významnosti (nemám k dispozici přesná čísla, ale podle grafu to vypadá, že 60+ měsíců přežili 2 pacienti v C skupině a 1 v kontrolní, z čehož nelze určit statistickou významnost).

Ke stejným výsledkům došli i o pár let dříve Yeom, 2007. Vitamín C se spolu s paliativní chemoterapií podával 39 pacientům v terminálním stádiu rakoviny (šlo o různé druhy) a zkoumal se jeho vliv na celkovou kvalitu dožití. Pacienti v měření vykázali statisticky významně lepší skóry v celkovém zdraví. Lépe hodnotili své kognitivní funkce, tělesnou zdatnost. Cítili menší únavu, méně často zvraceli, měli menší bolesti, měli větší chuť k jídlu atd. Je ale potřeba dodat, že tato studie neměla kontrolní skupinu bez vitamínu C a dotazníkové hodnocení pacientů bylo srovnáváno s jinými studiemi bez vitamínu C.

Stejný závěr se objevuje i ve studii Vollbratch, 2011 u 125 pacientů s rakovinou prsu. Ve skupině s vitamínem C byly nežádoucí účinky reportovány v až 2x menší intenzitě než v kontrolní skupině.

Frekvence podávání vitamínu C

U doposud zmíněných studií se podávalo nejčastěji v režimu 2x týdně. Nabízí se ale otázka co se děje v mezičase, ve dnech kdy vitamín C nepůsobí. Nezíská tak nádor čas se znovu vzpamatovat?

Na klinice Riordan uskutečnili studii (Casciari, 2005) kde se podával vitamín C každý den, 8 týdnů v kuse pacientům v terminálním stádiu. V této pilotní studii se mělo zjistit, zda-li je takový dávkovací režim bezpečný, což se potvrdilo. Bohužel nedošlo k protirakovinové odpovědi u žádného z pacientů.

A to ani v pozdější studii fáze 1 kliniky Riordan (Stephenson, 2013) s dávkováním 4 dny po sobě každý týden po dobu 4 týdnů, 1 gram každou minutu. Studie znovu potvrdila dobrou snášenlivost těchto dávek u pacientů, ale neobjevila se ani jedna objektivní nádorová odpověď na léčbu.

A to ani ve studii fáze 1 Hoffer, 2008.

Shrnutí výzkumů

Mechanismus protirakovinového působení vitamínu C je již popsán, ve výzkumech in vitro a in vivo byly zaznamenány četné úspěchy. I vysoké dávky jsou pacienty dobře snášeny, bez zdravotních komplikací. Je pravděpodobné, že onkologická léčba (chemo nebo radioterapie) kombinovaná s užíváním vitamínu intravenózně vede ke snížení nežádoucích vedlejších účinků onkoléčby.

Bohužel se ale zatím žádnému výzkumu ve fázi 1 klinických studií nepodařilo dosáhnout u pacientů objektivní reakce nádoru na léčbu (jeho podstatné zmenšení nebo úplné vymizení). Jediná zaznamenaná vyléčení jsou z tzv. případových studií, tedy několika zaznamenaných případů u jednotlivců, mimo rámec klasické klinické studie, kde se nejednalo o pacienty v terminálním stádiu nemoci. Podle všeho vitamín C u rakovin v posledním stádiu již nijak nezabírá.

Naděje jsou vkládány do fáze 2 klinických studií a neúspěch ve fázi 1 (která slouží primárně k prokázání bezpečnosti a stanovení optimálního dávkování pro druhou etapu) je vysvětlován tím, že do fáze 1 jsou zařazováni pacienti v terminálním stádiu nemoci, tedy takoví, kterým klasické postupy nepomohly a medicína je už považuje za nevyléčitelné a zlomila nad nimi hůl. Tohle může vysvětlovat, proč se ve studiích fáze 1 pomocí vitamínu C nevyléčil ani jeden jediný pacient. Jejich zdraví bylo už zdevastováno nejen nemocí, ale i absolvováním všech chemo a radioterapeutických procedur.

Důležité pro posouzení účinnosti vitamínu C v léčbě budou teprve výsledky fáze 2 klinických studií.

Využití infuzí vitamínu C v alternativní léčbě

Infuze by se daly použít jako jedna ze složek v čistě alternativní formě terapie (myšlena taková, která zcela vynechává klasickou onkologickou léčbu; zvláště u rakovin kde je indikována chemoterapie v paliativní formě). Problémem je vysoká cena. Infuze totiž nejsou hrazeny pojišťovnami.

Jedna infuzní dávka o 7,5 gramech u nás stojí cca. 700 korun, ale ve výsledné ceně je vždy zahrnuta i cena za aplikaci a další služby. Jedna dávka tak vyjde na cca. 1500 korun, při 10 a více dávkách se poskytuje sleva na 1300  korun (ceny dle článku z roku 2013; 10).

Při 2 dávkách týdně se dostáváme na 10400 za měsíc a to při minimálních dávkách, protože ve světě se aplikují dávky mnohem vyšší než 7,5 gramů a to i častěji než 2x týdně.

Aktuálně 2014: např. v Ostravě (poliklinika AD Landek) se infuze včetně aplikace nabízí za 888, tedy oproti roku 2013 se cena snížila z 10 na 7 tisíc za měsíc (8 dávek).

V Německu se prodává Pascorbin, 7,5 gramová dávka a stojí kolem 20 dolarů (cca. 420 korun). Ale už jsem ho viděl i v akci (11) za 7,76 euro (cca. 213 korun).

U nás se infuze prodává pod obchodním názvem Injektopas, jako výrobce je uveden Herb-Pharma Czech a cena se nedá dohledat. Našel jsem jen jedny stránky, které odkazují na Inpharm s.r.o., kde se objevuje cena 699 korun. Na webovkách Herb Pharmy není produkt uveden vůbec. Herb Pharma je totiž u nás pouze držitelem licence, ale výrobcem je firma Pascoe, což je i výrobce Pascorbinu. Tedy jde o úplně stejný přípravek, jen s jiným jménem, který je ale u nás 3x dražší než v Německu.

Je vidět, že byznys s infuzemi vitamínem C u nás jen kvete.

Když už jsme u byznysu, tak u nás se v propagaci intravenózního podávání vitamínu C velmi aktivně angažuje Edukafarm (www.edukafarm.cz). Stránky vypadají na první pohled nezávisle. Firma Edukafarm s.r.o. se zabývá hlavně pořádáním vzdělávacích seminářů pro odborníky z oblasti medicíny a farmacie.

Nicméně majitel firmy PharmDr. Zdeněk Procházka je současně i majitelem firmy inPHARM CLINIC s.r.o., která provozuje kliniku v Jesenici u Prahy, která se zaměřuje právě na podávání infuzí vitamínu C.

To je třeba mít na paměti, protože pokud je mi známo, materiály vydávané Edukafarmou o léčbě vitamínem C tento možný konflikt zájmů neuvádějí.

Model publikování v zahraničí přitom používá tzv. Authors’ Disclosures of Potential Conflicts of Interest (Zveřejnění potenciálního konfliktu zájmů u autorů). A pokud napíše např. MUDr. Pavel Kostiuk, Csc. (šéfredaktor Edukafarm) článek o využítí infuzního vitaminu C, tak v zahraničí by u takového článku bylo zvykem uvést, že majitel Edukafarm (který pana Kostiuka zaměstnává jako šéfredaktora) je současně i majitelem kliniky, která léčbu vitamínem C nabízí. Viz např. článek pana Kostiuka

Vitamín C v lipozomální formě jako alternativa?

Alternativou (díky nižší ceně) by mohla být ústní forma vitamínu C v lipozomální podobě, tedy v podobě propojené s tuky. Kyselina askorbová nebo její deriváty jsou zabaleny do lipidového obalu. Toto obalení chrání vitamín C při průchodu trávící soustavou a ze střev je transportováno rovnou do jater. Obal trávící systém oblafne, ten se domnívá, že jde o esenciální fosfolipidy. Teprve v játrech se vitamín C uvolní.

V některých pramenech na internetu (12) se uvádí, že lipozomální forma se vyrovná v účinnosti intravenózní. Konkrétně je citován jistý doktor Thomas Levy, který tvrdí, že „6 gramů liposomálního vitamínu C je ekvivalentní 50 gramům podaným intravenózně“.
Jak už to na internetu chodí, všechny podobně monstrózní výroky jsou přebírány dál bez zkoumání jestli jsou vůbec pravdivé. Je docela možné, že jsou tyto výroky přímo vytvořeny jako forma reklamy některými výrobci vitamínu C v liposomální formě a pak vkomponovány do internetového článku o vitamínu C, jako určitá forma nemorálního virálního marketingu.

Tohle tvrzení je ale čistá lež a není ničím podložené. Oficiálně výrobci lipo formy citují výzkum Hickey a kol. 2008 (13), který dochází k závěru (ale pozor, byl proveden pouze s účastí dvou lidí!), že hladina v krevní plazmě u lipo formy dosahuje až hodnot okolo 400 μmol/L (u ústní formy se doposud považovalo za maximum cca. 220 μmol/L).

Liposomální forma vytváří až 2x vyšší hladiny v krevní plazmě (400 μmol/L) než vitamín C v klasické formě, ale ve srovnání s intravenózní formou podání je to pořád neporovnatelně méně. Padyatty hovoří u infuzí o účincích až při hladině od 1000 μmol/L výše, kde se často po nějakou dobu dosahuje i hladin přes 10000 μmol/L. Bohužel dosáhnout takovýchto hladin ústní formou je prozatím nemožné.

Podrobně je téma rozebráno v analýze Edukafarmy (14, link).

Hickey ještě zmiňuje pro budoucí výzkum možný potenciál v propojení vitamínu C s kyselinou lipoovou a vitamínem K3, u kterých mluví o možném synergickém efektu. Pokud by se pacient rozhodnul jako součást léčby použít infuze, může být prospěšné toto téma více prostudovat. Synergický efekt K3 + vitamínu C je zmíněn např. v Tomasetti 2010 (15).

Lipozomální forma vitamínu C se zdá opravdu účinnější než klasická (tělo ho využije mnohem víc), ale zdaleka nedosahuje účinnosti intravenózní formy pokud jde o koncentraci v krevní plazmě. Bohužel mnoho tvrzení o této formě je značně nadsazeno a jde hlavně o marketing s cílem prodat výrobek, než o pravdivé líčení skutečnosti. Produkty jsou také v mnohem vyšší cenové hladině než běžný vitamín C.

Alternativou je si tuto formu vyrobit sami. Návod na výrobu liposomálního vitamínu C viz link. Návod v češtině tady.

Doporučené kombinace

  • s užíváním kyseliny alfa lipoové alespoň 600mg/den (link). Alfa lipoová kyselina např. na iHerb za 20 dolarů 150 kapslí po 600mg (link). U nás se nedá srovnatelný produkt koupit, za podobnou cenu dostaneme jen 60 tablet po 200mg.
  • vitamínem K3 menadion (link). K3 není v ČR povolen v produktech pro lidi. Na Slovensku ano, ale v přípravcích je jen ve velmi malém množství (link). Výzkumy ve zkumavce objevily mezi oběma vitamíny významnou synergii účinku v protinádorovém působení; stačily 10 až 50ti násobně menší dávky, pokud byly látky aplikovány spolu než když byly užity samostatně, na dosažení stejného účinku na nádorové buňky (např. link a link). Doporučuji toto důležité téma konzultovat s lékařem hlavně pokud si pacient platí drahé intravenózní injekce vitamínu C. Je zde značný potenciál ke zvýšení účinnosti intravenózní terapie vitamínem C. Menadion se zkoušel i v klinické studii fáze I., ale bohužel bez vitamínu C a tím pádem bez výraznějšího výsledku (Lim, 2005, link). Stanovisko American Cancer Society k vitamínu K3 (link).
  • Kombinace může teoreticky fungovat i s vitamínem K2 menaquinone (Sakagami, 2000, link). A ve variantě menatetrenone (MK-4). Studie Mizuta, 2006 (link) přinesla velmi zajímavé výsledky u rakoviny jater co se týče nižšího procenta návratu nemoci u vyléčených pacientů a prodloužení doby přežití. Vitamín K2 je vhodným doplňkem k vitamínu D3. Podrobné informace v samostatném článku na webu.
  • s lykopenem. Jde o velmi důležitou synergii. Lykopen je obsažen hlavně v rajčatech. Studie Riso, 2004 (link) zjistila u kombinace lykopenu a vitamínu C o 34% vyšší hodnoty céčka v krevní plazmě a o cca. 230% vyšší hodnoty v bílých krvinkách. Podrobněji o lykopenu dále v kapitole 5. Český blog propagující užívání vitamínu C spolu s rajčaty viz odkaz. Známo též jako Hromadův elixír.
    Rajčata jsou také zdrojem bioflavonoidů, které pomáhají využití vitamínu C v těle (link). Lykopen se ve větší míře z rajčat uvolňuje tepelnou úpravou.
  • Vhodná je také kombinace s kurkuminem a quercetinem. V pokusu ve zkumavce se u těchto kombinací zvýšila jejich protinádorová účinnost (link).

Doplňující informace

Verdikt

Doplňková léčba intravenózním podáním infuze vitamínu C patří k nadějným. Zatím ji ale bohužel neproplácí zdravotní pojišťovny, byť v porovnání s cenou chemoterapií by se jednalo spíše o menší položku. Je otázkou dalších výzkumů a (hlavně) politického rozhodnutí, zda-li se tato léčba zařadí pod ty, které budou hrazeny.

V případě pacienta s rakovinou, pokud by si z finančních důvodů nemohl dovolit zařadit infuze, je ale pořád vhodné pravidelně doplňovat vitamín C. Doporučuji ale pouze dávku maximálně 2 gramů denně (vždy nutno rozdělit na více menších dávek, což je účinnější a představuje menší zátěž pro tělo), protože neexistuje validní podklad pro braní megadávek (5 a více gramů) ústně s ideou dosáhnout stejného účinku jako u infuze do žíly. Při podání ústně prostě tělo nadbytek vyloučí a obrovské dávky jen zbytečně zatěžují orgány. Myslím si, že “koňské” dávky pacientovi více ublíží než pomohou a jsou doporučovány jenom lidmi, kteří nemají problematiku nastudovanou nebo výrobci vitamínů v rámci lživé reklamní kampaně (např. Mercola, 16).
Hlavním rizikem dlouhodobého užívání vysokých dávek vitamínu C (přes 5 gramů denně) je vznik ledvinových (oxalátových) kamenů, kde rizikovou skupinou jsou mnohem více muži než ženy (viz článek Institutu Linuse Paulinga link). Často je příznivci velkých dávek citován Tuharský a jeho kniha “Vitamín C a megaaskorbická liečba”, v této knize je však klíčové téma ledvinových kamenů zcela odbyto. Zásadní tvrzení cituji “nebola preukázaná priama súvislosť vitamínu C a zvýšenej tvorby kameňov.[62][489][464][1376]” dokládá odkazem na 4 zdroje, kde odkaz 464 a 1376 je jeden a ten samý text a odkaz 62 je článek na Wikipedii..

Pravidelné každodenní podávání vitamínu C je žádoucí doplnit o látky u kterých se zdá, že mají kladný vliv na zvýšení absorpce. Jedná se o kyselinu alfa lipoovou a vitamín K3. Další důležité postupy na zvýšení využitelnosti jsou popsány v článku Doplňkový program léčby. Obzvláště vhodné je použít lykopen (látka v rajčatech). Užití céčka spolu s doporučenými látkami může vést až k o stovky procent vyšší účinnosti.

Vitamín C lze koupit buď jako doplněk stravy v různých “marketingových ozdobách” jako např. postupné uvolňování nebo smíchaný s šípky, echinaceou apod. nebo přímo jako kyselinu askorbovou, kterou pak stačí rozmíchat ve vodě, džusu apod. Prášková forma vitamínu C je mnohem levnější, člověk nepřiplácí za značku, kapsle, patentovanou technologii postupného uvolňování apod. Praktický výsledek je u obou forem stejný. Nejlepší cenu práškové formy jsem našel na serveru profikoreni.cz a kutilov.cz, který nabízí 1 kg kyseliny askorbové za 215 (profikoreni) a 175 korun (kutilov). V běžné krabičce se 150 tobolkami je za stejnou cenu přibližně jen 220 gramů. Odhadem se dá říci, že prášková forma je tak až 5x levnější než tobolková.

Výše uvedené produkty jsou v potravinářské kvalitě. Dá se ještě pořídit i laboratorní kvalita, ale to je pro běžné použití zbytečnost, která je více než 6x dražší (100 g za zhruba 130 korun).

Užívání vitamínu C doporučuji zařadit jako doplněk při léčbě rakovin. Infuze vitamínu C vzhledem k cenové náročnosti nedoporučuji, protože si myslím, že za jejich cenu lze pořídit jiné, mnohem nadějnější doplňky.

Publikováno 8.10. 2014
Poslední revize 15.7. 2016
Autor: Patrik Schoupal

 

 

Klíčová slova: rakovina ledvin, velkobuněčný b-lymfom (DLBCL), rakovina močového měchýře

Napsat komentář