Onkotermie a hypertermie

Následující text je součástí článku o spontánní remisi. Podrobné analýze onkotermie se budu věnovat někdy v budoucnu, proto ponechávám metodu bez hodnocení a jde pouze o několik základních informací.

Onkotermie a hypertermie jsou experimentální metody v léčbě rakovin, které se v podstatě snaží nasimulovat něco z toho, co se v těle děje při horečce. Jde o vliv zahřívání na buňky, nicméně oproti přirozené lidské horečce a boji s infekcí zřejmě chybí velká část specifické imunitní reakce těla.

U hypertermie se oblast nádoru ohřívá na teploty v rozmezí 40 až 46 °C. Při této teplotě se zpomaluje dělení nádorových buněk a snižuje prokrvení nádoru. Napřed se během zahřívání krevní průtok zvýší, začne docházet k poškozování cév, což odřízne nádor od zdrojů a krevní průtok tak rychle poklesne.

Kolorektální karcinom (Hager, 1999). U pacientů s metastázemi 2x delší přežití než u srovnatelných pacientů léčených pouze chemoterapií. A předoperační hypertermie (Rau, 1998). Hypertermie + chemoterapie Mandraveli, 2015; McLeod. Přehled výzkumů v článku Bath, 2014.

Onkotermie využívá jinou technologii vyprodukování tepla, která je vymyšlena tak, aby se zaměřila přímo a jen na nádorové buňky, čehož se dosahuje modulovanou radiofrekvencí (používá se frekvence 13,56 MHz). Udává se, že nádorová buňka má nižší fyzikální impedenci než zdravá. Zdravé buňky mají být před vyslanou frekvencí izolovány díky své membráně. U nádorových buněk je membrána poškozena a během onkotermické léčby se zvýší teplota v nitrobuněčné kapalině o 1 tisícinu stupně. Následně dojde k vyrovnání teplot mezi vnitřkem a okolím, což má vytvořit prostor pro narušení procesů v buňce. Jde tedy, narozdíl od hypertermie, o zcela minimální zahřátí oblastí o nano velikosti. O něco co by se dalo nazvat efektem mávnutí motýlích křídel v buněčném mikrokosmu.
Podrobně je onkotermie rozebrána v článku Hegyi, 2013 (link). Aktuální shrnutí poznatků a výsledků metody je v článku Szasz, 2014 (link). Přístroje, které se u onkotermie používají jsou např. zde link. Probíhá nábor do klinické studie (link), která bude zkoumat vliv onkotermie na kvalitu života u pacientů v pokročilém stádiu adenokarcinomu slinivky.
Yun Lee, 2013 (link) je klinická studie pacientů s malobuněčným karcinomem plic. Autoři konstatují, že skupina léčená chemoterapií a onkotermií vykázala statisticky významně lepší dobu přežití než skupina pouze s chemoterapií. Andocs, 2013 (link) potvrdili výsledky ve studii na zvířatech v Japonsku.
Onkotermii a hypertermii budu v budoucnu analyzovat v samostatném článku. Prozatím je účinnost onkotermie dosti nejasná a není zcela zřejmé zda-li nejde jen o nějaký byznys plán užší skupinky lidí, protože se ve studiích na toto téma objevují pořád stejná jména. Zatím tedy obě metody ponechávám bez hodnocení a zde je zmiňuji pouze jako ilustraci léčebného pokusu využívající koncept změny tělesné teploty.