CDS2 (oxid chloričitý)

Na konci roku 2013 jsem publikoval na blogu iDnes rozsáhlý článek o CDS2 (a okrajově MMS). Byl to první nezávislý a objektivní text o tomto fenoménu alternativní medicíny zveřejněný v češtině, který netrpěl jednostranností jako texty Jima Humbla, kde přiotrávení se MMS je hodnoceno jako žádoucí „detoxikační reakce“ nebo články tzv. skeptiků, kteří trpí utkvělou představou, že do sebe lidé lijí rozředěné Savo (a proto jim říkají „savopiči“). Text je k dispozici (s drobnými, ale důležitými opravami ke stáhnutí v PDF na ulozto.cz. Text má 47 stran a pracoval jsem na něm 2 měsíce.

Nyní, po 3 letech, bych chtěl poskytnout krátké shrnutí toho, co se od té doby změnilo. Velmi stručně a čtivě i pro laiky, kteří se s MMS či CDS2 ještě nesetkali.

MMS je objev Jima Humbla z roku 1997. Začal ho propagovat jako všelék. To se nelíbilo americkým úřadům a tak si pan Humble založil vlastní církev, aby obešel americké zákony a umožnil „věřícím“ látku aplikovat v rámci náboženských obřadů.
MMS vzniká tak, že smícháte kyselinu citronovou a chloritan sodný ve stejné nádobce. Počkáte na reakci a výsledek do sebe kopnete. Údajnou léčivou látkou má být oxid chloričitý. Při přípravě MMS ale vzniká i spousta jiných „odpadních“ produktů. Ve výsledné směsi zůstává třeba původní chloritan sodný nebo stopová množství „nečistot“, které obsahuje průmyslový chloritan (rtuť, olovo aj.). Dlouhodobé užívání této směsi může vést u některých lidí k acidóze – poklesu pH tělesných tekutin; překyselení žaludku, střev a celého organizmu.
Příznivci této metody, pokud se někdo přiotrávil vysokými dávkami a měl silný průjem nebo zvracel, toto nazývali „detoxikační reakcí“ a tvrdili Vyděržaj, pioněr! Bohužel ne vždy na to měly stejný názor třeba ledviny a pokud byl „pacient“ opravdu držák, tak duch zvítězil nad tělem a ledviny souboj vůlí vzdaly.

CDS2 usiluje o to samé, tj. o vytvoření oxidu chloričitého, ale nešetří se tady na nádobkách. Používají se dvě nádoby propojené hadičkou. Do první vložíte chloritan sodný a hydrogensíran sodný. Dojde k reakci při které se vytváří plyn oxid chloričitý, který jde hadičkou do druhé nádoby naplněné vodou. Všechen bordel zůstane v první nádobě. Do druhé nádoby proudí jen oxid chloričitý, který vstoupí do vody, která se pak stává oním zázračným elixírem, který má v těle zatočit s viry, plísnění a bakteriemi.

Návody na přípravu jsou na YouTube. Můžete si vybrat buď podle Oty Nepilého (kontroverzní guru české CDS2 alternativní scény) video zde. Nebo podle Jardy (další stálice na CDS2 české scéně) video zde. Největší českou diskuzní skupinu o užívání CDS2 můžete navštívit na Facebooku.

České alternativní scéně možná někdy budu věnovat samostatný článek, protože jde o opravdu pestrou přehlídku různých osobností. Nicméně ale zatím váhám, protože by šlo o článek velmi explozivní, neboť racionální střízlivosti je zde málo, náběhů na duševní poruchu mnoho. A mé hodnocení by bylo značně „od podlahy“. V tomto článku se hodnocení CDS2 scény vyhnu, protože CDS2 nemůže za to, jaká zvláštní sorta lidí se na něho nabalila. Stejně jako dítě nemůže za hříchy svých rodičů.

Savopiči a savopičky

Armády ochránců veřejného zdraví z řad tzv. skeptiků překřtili uživatele CDS2 na savopiče. Většina trpí poruchou zvanou ignorantismus, menšina smyslem pro humor. CDS2 totiž nemá se savem nic společného. Savo je chlornan sodný, CDS2 pro přípravu používá chloritan sodný, ale ve výsledném produktu už žádný neobsahuje. Jde o čistý oxid chloričitý. Pro některé je ale kólie to samé co Kolja, takže si ti lidé fakt myslí, že se u nás chlastá ve velkém zředěné Savo. Co naplat, členové některých facebookových skupin vynikají mnohým, ale málokdy bystrostí intelektu. Kdo ve skutečnosti málo čemu rozumí a kdo málo co chápe, ten se stává skeptikem (nebo ezoterikem). V takových skupinách pak hledají sobě rovné a vzájemně se poplácávají po zádech.

CDS2 a rakovina

Na své webové stránce se zabývám zejména návrhy doplňkové léčby onkologických onemocnění. Co tedy víme ohledně CDS2 a rakoviny?

Máme první výzkum na světě ve zkumavce, který se zabývá vlivem oxidu chloričitého na nádorové buňky (Wook 2016; PDF plná verze). Je to jen první krok na dlouhé cestě výzkumu, ale nějak se začít musí.

Graf vlevo (viz níže) ukazuje rozdílný vliv CDS2 na nádorové buňky a běžné buňky (použity hmyzí; HiFive a Sf9). Při vystavení koncentraci 200 je výrazný rozdíl v životnosti zdravých a nádorových buněk. Zdravé buňky jsou nejvýše umístěné dvě čáry, vystavení koncentraci 200 přežilo kolem 40% těchto buněk, kdežto jen něco kolem 15% buněk nádorových.

Graf vpravo ukazuje jak moc citlivé jsou nádorové a zdravé buňky vůči CDS2. Je z něj hezky vidět, že nádorové buňky (rakoviny prsu a kolorektálního karcinomu) umírají již při nízkých koncentracích, zdravé až při mnohonásobně vyšších. První dva sloupce zleva jsou buňky zdravé. HiFive polovina buněk umírá až při koncentraci 500, Sf9 polovina buněk zemřela při koncentraci 200. Nádorové buňky z poloviny nevydržely už koncentrace pod 30.

bez-nazvu

Mechanismus působení CDS2 na nádorové buňky vidí autoři v působení kyslíkových radikálů (ROS). Z pohledu teorie mají zdravé buňky více propracované antioxidační mechanismy (lépe se umí bránit oxidačnímu stresu), kdežto nádorové buňky mají s oxidačním stresem problém. Na bázi produkce ROS fungují i některé chemoterapeutické léky a radioterapie. Půjde ale vždycky o to nalézat látky, vůči kterým jsou nádorové buňky mnohem citlivější než zdravé. Je to oxid chloričitý?

Autoři potvrdili svou tezi o působení ROS tak, že když aplikovali současně silný antioxidant (vitamín E), tak zdravé i nádorové buňky umíraly mnohem méně. Tedy smrtící účinek má právě generování volných kyslíkových radikálů. To je také důvod, proč se u některých druhů chemoterapie a u radioterapie nedoporučuje současně užívat doplňky s antioxidačním působením. Ony totiž chrání zdravé buňky před zářením, ale zřejmě chrání také buňky nádorové.

Téměř jakákoliv látka, pokud je nasazena ve velké koncentraci, může zahubit nádor, ale s ním zahubí i pacienta. Pokus ve zkumavce nemá u léčby rakovin velkou vypovídací schopnost, protože rakovinu ve zkumavce zabije kde co. Zásadní je informace v jaké koncentraci látka dokázala rakovinové buňky zahubit a jestli je tato koncentrace nějak dosažitelná v léčbě, aniž by to zabilo i pacienta. Čím větší rozdíl v citlivosti nádorových buněk oproti zdravým vůči léčivé látce, tím větší potenciál. Pro zajímavost u radioterapie (Barnett, 2009) to může být nějak takto:

Vidíme, že 50% (přerušovaná čára) nádorových buněk (modrá čára) jsme schopni radioterapií zabít poměrně jednoduše, jen s malým poškozením zdravých buněk (červená čára). Ale 50% u rakovin nestačí. Pokud bychom zvýšili intenzitu ozařování, tak v určitý moment zabijeme všechny nádorové buňky, ale i všechny normální. Od určité síly ozáření přesáhne schopnost zdravé buňky se bránit. Na grafu je i patrné jak nádorová buňka na ozařování reaguje mnohem dříve.

O myších a lidech

Po zkumavce by měl následovat další krok a tím je test na myších. U myší se vytvoří nádor a pak se jedné skupině bude do pití přidávat oxid chloričitý, druhé se bude dávat jen čistá voda. A uvidíme, zda-li se vyléčí, nebo alespoň přežijí déle, nebo umřou dříve. Kdo ví.

Proč ClO2 napadá pouze patogeny a ne zdravé buňky?

Ne, nenapadá, to je fantasmagorie Jima Humbla a jeho nekritických nohsledů. Oxid chloričitý je oxidant a působí oxidačně na všechno. Jen pokud je podáván v „rozumné koncentraci“, pak zdravá lidská buňka jeho působení odolá bez úhony díky svým antioxidačním mechanismům.

Tento nesmysl pochází z tvrzení v jedné z Humblových knih: „Oxidační síla se měří na stupnici ORP (Oxidation Reduction Potential). CDS je relativně slabý a má 0,9 ORPmV. Kyslík má ORP 1,23. Pokud se lidské tělo dokáže adaptovat na kyslík, mělo by se dokázat adaptovat i na oxid chloričitý, který působí nižší oxidační silou.“

Toto tvrzení je ale mylné a podrobně to prokázal Václav Čadek ve své analýze na toto téma. Ve skutečnosti má v reálných podmínkách lidského těla CDS2 vyšší oxidační potenciál než kyslík. To ale samo o sobě ještě o ničem nevypovídá.

Viry, bakterie, plísně… dozpívaly písně

Na tyhle neřády je CDS2 docela silná váha.

Ve zkratce u virů útočí ClO2 na proteiny v kapsidu, což je ochranné bílkovinové pouzdro viru. Je to něco jako bychom na počítači vypnuli firewall, hacker (v našem případě lidská imunita) to pak má mnohem jednodušší. Kdybych použil příměr ze středověku, pak ClO2 působí jako katapult, který rozbíjí hradby hradu a umožňuje útočníkům proniknout dovnitř (v našem případě imunitě). Narušení proteinů v kapsidu souvisí s oxidačním působením na aminokyseliny tryptofan a tyrosin u viru.

U bakterií útočí na permeabilní funkci cytoplazmatické membrány reakcí s proteiny a lipidy, které ji tvoří. Membrána má u bakterií ochrannou funkci a určuje, co může a co nesmí vstoupit dovnitř, je to takové „chytré síto“. ClO2 ale vstupuje bez zaklepání. Nebo spíše zaklepe na dveře tak silně, že do nich nadělá díry a tím se zvýší propustnost membrány.

Vlivu ClO2 na zvýšení propustnosti membrány u bakterií by se možná dalo využít např. ke zvýšení účinku antibiotik (a tím snížení potřebných dávek), protože membrány právě proti antibiotikům bakterii chrání (Vaara, 1992).

Oxid chloričitý a virus chřipky

Studie japonských výzkumníků Ogaty a Shibaty (2008) zkoumala působení oxidu chloričitého v plynném stavu na virus chřipky na myších. Výsledkem bylo, že oxid chloričitý už při extrémně nízkých koncentracích (0.03ppm po dobu 15 minut) ochránil myši před nákazou virem. Po 16 dnech nezemřela žádná z myší, které byly vystaveny ClO2 (0 z 10); v kontrolní skupině, na kterou nebylo použito ClO2, zemřelo 7 myší z 10. Pozoruhodný výsledek, který zatím bohužel zapadnul.

Ogata pokračoval další studií (2012), kde podrobně popsal mechanismus působení oxidu chloričitého na virus chřipky. ClO2 vyřadí z provozu hemaglutinin, což je jakýsi „náústek“ díky němuž se vir dokáže navázat na hostitelskou buňku a infikovat ji. V podstatě něco jako kdybychom klíštěti vytrhli kusadla, mohlo by po nás lézt, ale nemohlo by se už nikdy zakousnout. Chřipkový virus zbavený hemaglutininu ztrácí schopnost infikovat.

V roce 2013 zkoumal Ogata inhalaci ClO2 v plynné formě u krys. Zjistil, že už extrémně nízká koncentrace 0,03 ppm je dokáže před virem ochránit (tedy stejný výsledek jako u studie na myších). Ke stejnému závěru došel i Mimura, 2010. Ten dokonce experimentálně potvrdil účinnost proti chřipkovým virům už v koncentraci od 0.01 ppm.

Oxid chloričitý a šíření infekcí – pokus ve škole a v nemocnici

Zajímavou studii provedli Japonci Ogata a Shibata, 2009. V pokusu se porovnávaly dvě školní třídy a počet absencí u žáků těchto tříd. Do jedné ze tříd byla po celou dobu vpravována přes rozprašovač s voňavým deodorantem extrémně nízká dávka oxidu chloričitého. U třídy, která „dýchala“ CDS2 byla zjištěna statisticky průkazná nižší absence žáků (interval spolehlivosti (p < 0.00001) než u kontrolní třídy.

Další studií, která se tímto tématem zabývala (Loweab, 2013) je pokus provedený v nemocničních pokojích, který se zaměřil na dezinfekci oxidem chloričitým v plynné podobě a vliv na šíření tří druhů bakterií (Bacillus anthracis – antrax, Francisella tularensis – tularénie a Yersinia pestic – mor).

Dezinfekční protokol používal koncentraci ClO2 mezi 377 a 385ppm s expozicí cca. 767ppm za hodinu při relativní vlhkosti 65%. Výsledkem bylo 100% zničení spór všech tří bakterií. Při snížení koncentrace na hodinu a snížení vlhkosti už nedošlo k úplné likvidaci, ale pořád došlo k 8x až 10x násobnému snížení výskytu mikroorganismů.

K výborným výsledkům došli vědci i v pokusu v nemocnici pro zvířata (Hsu, 2016). Použilo se vzduchové rozprašování nízkých koncentrací.

V současnosti jsou obrovským problémem epidemie chřipky a nejohroženější oblasti a skupiny jsou ve školách, nemocnicích a domovech pro seniory. Aplikace oxidu chloričitého způsobem jaký navrhnul experimentálně Ogata s Shibatou by mohla velmi výrazně omezit šíření infekcí. Na chřipku u nás zemře ročně v průměru zhruba 2600 lidí.

Nemocnost má navíc obrovské ekonomické důsledky jak kvůli nižší pracovní produktivitě (tzv. přecházení nemoci) a pracovní neschopnosti (nemocenská), tak i kvůli nákladům na léky a léčení, které jsou dotovány ze státního rozpočtu. Potenciál pro oxid chloričitý je obrovský. Ale zatím bohužel zkoumán jen výzkumníky v Japonsku.

Oxid chloričitý navíc působí i proti bakteriím, které jsou odolné vůči antibiotikům. Tzv. superbakterie jsou aktuálně jedním z největších strašáků pro lidstvo a úloha CDS2 v boji na této frontě by se měla co nejrychleji začít zkoumat.

Víte, kde se člověk nejčastěji nakazí superbakterií? V nemocnici. A to je pobuřující. Je už zhruba známo i to, jak se k pacientům tyto bakterie dostávají. Z trubek (Mathers, 2017). Co brání plošné aplikaci oxidu chloričitého v malých dávkách přes vzduchotechniku v nemocnicích? Nebo jeho využití při dezinfekci operačních sálů nebo vodovodního potrubí v nemocničním areálu? Levné řešení, které by potenciálně mohlo snížit úmrtnost i dobu pacientů strávenou v nemocnici.

Oxid chloričitý pro dezinfekci dutiny ústní

Není pravda, že by se oxid chloričitý ještě nikde neužíval. Nejde zcela o vnitřní použití, ale v Maďarsku je přípravek s oxidem chloričitým schválen pro použití v ústech třeba na záněty. Jde o přípravek Solumium Dental, pro ústní hygienu, kde je jedinou účinnou látkou roztok ClO2 (0,03%). Přípravek je doporučován na zápach z úst, bolest v krku, rýmu, zánět dásní a plísňové infekce. Podrobný příbalový leták.

Oxid chloričitý při léčbě ran

Ve studii (Kenyon,1986) byl porovnán gel obsahující oxid chloričitý s 3 dostupnými komerčními antimikrobiálními látkami a jedním antibiotikem. Test probíhal na myších s použitím bakterie Pseudomonas aeruginosa. V testu na řezné ráně byl gel z ClO2 aktivnější než přípravky s providone-iodinem, chlorhexidinem a stříbřitým sulfadiazinem. Mast s obsahem polymyxin-bacitracin-neomycinu měla srovnatelné výsledky jako gel s ClO2. Gel vykazoval nižší účinnost pokud byl použit s odstupem jedné hodiny a více po vzniku poranění.

Studie (Noszticzius, 2011) porovnávala roztok ClO2 s komerčně prodávanými antiseptiky. Test se provedl na třech pacientech se zanícenými ranami, kteří byli ošetřeni 300 ppm roztokem (použil se přípravek Solumium Oral, který se prodává v Maďarsku. Rychlost reakce byla úměrná velikosti poškozené plochy. U malých poranění byly bakterie zabity v řádu milisekund. Autoři doporučují kontakt jen na několik málo minut, který zahubí bakterie, ale kdy ještě nedojde k absorpci do zdravé tkáně. 

První případy aplikace CDS2 na pokožku ve formě gelu, masti nebo postřiku dávají zajímavý podnět k otestování použití i u nádorů, které se objevují na povrchu těla.

ClO2 se zkoumalo i v použití na pooperační srůsty (Zavala-Rodriguez; 2013). Roztok o koncentraci 40 až 110ppm významně zredukoval postoperační srůsty. Vyšší dávky 120 a 150ppm nevykazovaly intenzivnější působení. Roztok oxidu chloričitého byl statisticky významně účinnější než doposud používané preparáty Guardixa a Seprafilm nebo fyziologický roztok. Koncentrace kolem 100ppm CDS2 aplikovaná na kůži je s největší pravděpodobností naprosto bezpečná a bez vedlejších účinků.

Pro hojení poranění u zvířat se dá v USA koupit mast s názvem Derma, na bázi ClO2. Informační leták zde link.

Proběhla již také klinická studie u oxidu chloričitého v koncentraci 50 ppm ve srovnání s fyziologickým roztokem (0,9% vodný roztok chloridu sodného, „Saline“) při omývání ran. Výsledky ve Valente, 2014. Aplikace byla vyhodnocena jako bezpečná.

Závěrem

CDS2 lze doporučit pro aplikaci na kůži (rány, pooperační srůsty, mykózy apod.), po vzoru uvedených studií (nechat chvíli působit, asi 1 minutu a pak omýt). Doporučení vychází ze studie Noszticzius, 2011. Autoři doporučují kontakt jen na několik minut, který zahubí bakterie, ale kdy ještě nedojde k absorpci do zdravé tkáně a tak minimalizovat rizika a maximalizovat přínosy. Podrobně diskutováno ve studii. Nicméně, současně konstatují, že k hlubší absorpci ani nemůže docházet. Ale tady bude hodně záležet na použité koncentraci. Ve studii bylo použito 300ppm, ale u nás se doporučují postřiky i mnohem vyšší koncentrací. Proto doporučuji ránu omýt po zhruba jedné minutě.

Vnitřní užívání ještě není podrobně zmapováno. Máme toxikologické studie na myších a krysách a omezeně u lidí. Uživatelé CDS2 používají dávky kolem 50ppm, které považuji za bezpečné pro krátkodobé užívání. Opak (že by dávky byly krátkodobě nebezpečné) nikdo neprokázal.

Nemyslím si, že je vhodné užívat CDS2 dlouhodobě, ve smyslu mnoha týdnů každý den. Jde o silný oxidant a po delším čase očekávám, že bude spíše škodit (ve smyslu dlouhodobého vystavení oxidačnímu stresu). To je i důvod proč není dobrý nápad užívat CDS2 během chemoterapie či ozařování (ozařování a některé druhy chemoterapií jsou založeny na produkci volných kyslíkových radikálů a tedy tělo již je vystaveno silnému oxidačnímu stresu – proto je nesmysl tento stres ještě zesilovat).

Krátkodobě (ve smyslu třeba týdenního protokolu) je ale dle mého názoru riziko minimální a mnoho desítek uživatelů reportuje pozitivní zdravotní benefity. Pakliže by i byly způsobeny pouze placebo efektem, není důvod se aplikaci vyhýbat, pokud potenciální benefity převažují nad riziky.

Dokonce bych doporučil jen jednorázové dávky CDS2. Jejich působení by teoreticky mohlo být založeno na tzv. hormetickém účinku. Hormetická reakce je pozitivní reakce organismu na látku, která ve větším množství přivodí vážná poškození. V mírném ředění a při jednorázové či krátkodobé aplikaci ale dokáže navodit v organismu stres, který nemá sílu poškodit, ale naopak vybudí imunitní odezvu. Více o hormezi v článku na wiki.

S jednorázovou aplikací CDS2 mám vlastní zkušenost u postupně se stupňujícího zánětu horních cest dýchacích. Každým dnem se mi zhoršovala bolest v krku. Za této situace bych normálně šel k lékaři a buď by to byla chřipka nebo angína (a nasazeny antibiotika). Zkusil jsem si ale ráno dát panáka CDS2 a šel si lehnout. Po asi 2 hodinách jsem se probudil a bolest v krku byla úplně pryč. Nedává to smysl. Žádný jiný lék nebo doplněk jsem nevzal. A panák CDS2 je fyziologicky tak malá dávka, že by neměla mít žádný účinek. Ani placebo efekt nehraje moc roli, protože jsem si nemyslel, že to bude mít nějaký vliv. Navíc nevím o tom, že by se lidé vyléčili z angíny nebo chřipky pomocí placeba za pár hodin. Takové placebo není dosud na trhu. Tak buď mě vyléčil spánek (nepravděpodobné) nebo hormetický efekt CDS2, které v těle nastartovalo imunitní reakci, která jediná má teoreticky potenciál si s počínající infekcí poradit tak rychle. Jestli máte jinou teorii, tak mi napište. Já na nic jiného nepřišel. A nikdy předtím se mi nic podobného nestalo.

Tedy tak jak nyní doporučuji pacientům s rakovinou (pokud mají v normě váhu) jednou měsíčně nebo jednou za dva měsíce vkládat jednorázové 72 hodinové půsty (článek), tak mohu doporučit i jednou za týden panáka CDS2.

Při užívání dbejte na to, abyste neužívali současně látky, které mají silný antioxidační účinek. Odstup od CDS2 by měl být alespoň 5 hodin před a 2 hodiny po. Tedy pokud např. užijete vitamín C, tak byste měli CDS2 užít až po 5 hodinách (byť zrovna u vitamínu C by možná stačil odstup i menší; má relativně krátký „half-life“, kdy ho je nejvíce v krevní plasmě po 30 minutách, po kterých už koncentrace jen klesá; mezi antioxidanty jsou ale velké rozdíly). Ve skupině Užíváme CDS2 se doporučuje hodinový odstup, ale to samozřejmě nedává smysl, protože mnohé antioxidanty se v krvi drží mnohem déle. Vhodnější je užívat CDS2 během dne a pokud už musíte antioxidanty, tak ty užít večer (jsou myšleny silné extrakty jako doplňky stravy; spousta antioxidačně působících složek je v běžné stravě; to je také třeba vzít v potaz, ale dávky z běžné stravy nebudou mít tak silný účinek jako koncentrované extrakty).

Panáka CDS2 je nejlépe užívat dopoledne a na lačno (aspoň hodinu odstup od jídla, resp. po jídle). Na konci týdenní kůry je dobré mít přichystány probiotika a prebiotika a pár dní užívat (viz článek). Dávkování u týdenního protokolu bývá uživateli doporučováno 10x denně co hodinu. Pokud užíváte důležité léky, pak je třeba nechat co nejdelší možný odstup. Interakce s léky nejsou totiž nijak prozkoumány a je to velká neznámá.

Kontraindikace je u těhotných žen, neboť plod ještě nemá dostatečně vyvinuté mechanismy obrany proti oxidačnímu stresu. Z nemocí se CDS2 (MMS) nesmí užívat u lidí, kteří trpí deficitem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy. U lidí s tímto onemocněním mají červené krvinky sníženou schopnost odolávat oxidačnímu stresu.

Snad vám bude článek k užitku. Nemyslím si, že je nutné CDS2 démonizovat, jak se poslední dobou děje. Jde o zajímavou experimentální látku. Pokud ji užijete v rozumném rozředění a rozumným způsobem, nevidím zde problém. Bohužel lidé se ne vždy chovají rozumně (např. si neumí spočítat rozředění nebo při přípravě koncentrátu nedodržují bezpečnost – a hrozí riziko nadechnutí se výparů – nebo vypijí příliš vysokou koncentraci apod.). Za to ale nemůže samotná látka.

Zajímavé zdroje dalších informací:

Chlorine Dioxide (CLO2) As a Non-Toxic Antimicrobial Agent for Virus, Bacteria and Yeast (Candida Albicans) viz odkaz. Článek z roku 2016, který zmiňuje i možnosti klinického výzkumu oxidu chloričitého u různých nemocí, zejména u těch způsobených Candida Albicans (a jiné kvasinkové infekce), lidským cytomegalovirem, herpes viry aj. Na konci zmiňuje klinickou studii  Dioxychlor®.

Inactivation of Airborne Bacteria and Viruses Using Extremely Low Concentrations of Chlorine Dioxide Gas viz odkaz. Testovali dezinfekci místnosti, která byla zamořena zlatým stafylokokem. K významné redukci došlo již při použití 0,01 – 0,02 ppm (jednotek na milion). Toto je extrémně nízká koncentrace, která přesto účinkuje (naprosto bezpečná). CDS2 takto účinkuje i proti MRSA (druh zlatého stafylokoka odolného vůči antibiotikům). Proč se již dávno neaplikuje v nemocnicích je záhadou.

Autor: Patrik Schoupal
Datum publikování: 29/4/2017
Poslední aktualizace: